Článek
Září nebývá snadné období ani pro rodiče, ani pro děti. Po dvou měsících volna se děti vrací do lavic a mnohé z nich to nesou těžce. Zvláště mladší školáci (6–11 let) často prožívají separační úzkost, tedy obavy z odloučení od rodičů.
Pláč u šatny, svírání maminky za ruku, nevolnost nebo bolest břicha. To všechno jsou projevy, které rodiče dobře znají. Proč k nim dochází a jak s nimi naložit?
Co je separační úzkost
Separační úzkost je přirozená vývojová fáze. Dítě se bojí, že bez rodiče nezvládne být. Typicky se objevuje u předškoláků, ale může se vrátit i v mladším školním věku, například po dlouhých prázdninách.
Po dvou měsících, kdy jsou děti často v těsnějším kontaktu s rodinou, je pro ně náhlé odloučení do školy těžké. Některé děti reagují slzami, jiné si stěžují na bolesti bříška nebo hlavy. Tyto potíže jsou často psychosomatické. Tělo jen „mluví“ za dětský strach.
Proč návrat po prázdninách bývá těžký
- Změna režimu – volné dny střídá brzké vstávání a povinnosti.
- Nejistota v kolektivu – děti se bojí, jestli zapadnou mezi spolužáky, zvlášť pokud se přes léto proměnily vztahy.
- Obava z odloučení – dítě ztrácí „bezpečný přístav“ rodiče a potřebuje si znovu osvojit jistotu, že školu zvládne samo.
Podle výzkumů se po velkých prázdninách netěší zpátky do školy až 40 % žáků. Separační úzkost je přitom častější u mladších dětí, u citlivějších povah a u těch, které zažily negativní zkušenost ve škole.
Jak mohou rodiče pomoci
Krátké, ale láskyplné loučení
Ráno se rozlučte jasně a klidně. Nekonečné vysvětlování ani oddalování odchodu dítěti nepomůže. Potřebuje slyšet jistotu: „Zvládneš to. Odpoledne na tebe počkám.“
Malý talisman do aktovky
Oblíbený přívěsek, náramek nebo malá fotka rodiče mohou dítěti dodat pocit bezpečí během dne.
Posilujte jistotu doma
Večer si najděte čas na společné čtení, mazlení nebo povídání. Dítě si potřebuje „dobít baterky“ pocitem, že doma je přijímané a v bezpečí.
Trénujte režim předem
Několik dní před školou zkuste posouvat večerku a ranní vstávání, aby nebyl první den šok. Předem si společně nachystejte aktovku nebo oblečení.
Povídejte si o obavách
Nechte dítě vyjádřit, čeho se bojí. Nepodceňujte jeho pocity „ale prosimtě, o nic nejde“, ale uznejte je: „Chápu, že se ti nechce. Taky jsem to tak měl, když jsem byl malý.“
Zapojte učitele
Pokud jsou obtíže výrazné, promluvte si s třídní učitelkou. Někdy stačí drobná úprava, například aby dítě nesedělo první den samo nebo aby mohlo po příchodu krátce zavolat rodiči.
Kdy vyhledat pomoc odborníka
Pokud separační úzkost trvá dlouhodobě, dítě každé ráno pláče, často si stěžuje na bolesti nebo odmítá školu úplně, je vhodné poradit se s dětským psychologem. Čím dříve se problém podchytí, tím snáze se řeší.
Závěr
Separační úzkost při návratu do školy je častá a není selháním rodiče ani dítěte. Jde o signál, že dítě potřebuje více jistoty a podpory. S trpělivostí, láskyplným přístupem a drobnými rituály se většina dětí během pár týdnů adaptuje a ranní pláč ustoupí.
Zdroje:
HBSC studie o duševním zdraví školáků
Linka bezpečí: „Strach ze školy“
Anita Michajluková, dětská psycholožka
Sdružení pro dětskou psychoterapii: doporučení k separační úzkosti
