Článek
Jsou lidé, kteří se narodí pro světlo ramp, a přesto se jim občas zdá, že to světlo svítí příliš ostře. Richard Krajčo, zpěvák, herec, skladatel a frontman kapely Kryštof, patří právě mezi ty, kteří se pohybují na hranici mezi extází publika a vlastním tichem. Dokáže rozezpívat desetitisíce lidí, ale zároveň působí jako muž, který se po koncertě nejraději schová za dveře, kde se dá konečně dýchat.
Od havířovských ulic ke světlu reflektorů
Narodil se 1. června 1977 v Havířově, ve městě, kde se umění obvykle nerodí snadno. Dětství prožil v rodině, která se živila poctivou prací. Nic mu nespadlo do klína. Hudba k němu přišla nenápadně. Matka mu pořídila kytaru, na kterou prý cvičil až osm hodin denně. V dětství hrál i fotbal, ale brzy pochopil, že jeho místo bude jinde.
„Když jsem poprvé slyšel, jak se mi z kytary ozve první akord, věděl jsem, že mě to bude pronásledovat celý život,“ řekl později.
Původně vystudoval obor elektrikář a krátce studoval i Vysokou školu báňskou, ale technika ho nenaplňovala. V devadesátých letech nastoupil na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, kde objevil své druhé já a to bylo herectví. Jeho první role v amatérském souboru Crepácy byly nadšené, syrové, ale opravdové. Brzy po škole nastoupil do Divadla Petra Bezruče a jeho výkon v titulní roli Hamleta mu v roce 2000 přinesl Cenu Alfréda Radoka (Talent roku 2000). Kritici tehdy psali, že mladý herec z Ostravy přinesl na scénu energii, která dokáže rozsvítit i nejtemnější sál.
Od herce k frontmanovi
Když v roce 1993 založil se spolužáky kapelu Kryštof, nikdo netušil, že z garážového projektu vyroste fenomén. První album Magnetické pole (2001) znělo jinak. Poeticky, civilně, s hlubokým vnitřním rytmem. Hity jako Lolita nebo Cosmoshop definovaly začátek nové éry českého poprocku.
„Hudba je pro mě jiná forma herectví,“ říká Krajčo. „Jen tady hraju sám sebe.“
Skupina Kryštof postupně vyprodávala haly, sbírala ceny a oslovovala stále širší publikum. Každé turné mělo dramaturgii, příběh, moment katarze. Krajčo zůstal i přes úspěch překvapivě civilní. Na pódiu dokázal být velký, v zákulisí zůstával tichý.
Národní divadlo a odchod z principu
Rok 2003 přinesl další životní přelom. Přijetí do činohry Národního divadla v Praze. Tam ztvárnil mimo jiné Merkucia v Romeovi a Julii, Kleanta v Lakomci a Richarda III. Kolegyně Tatiana Vilhelmová o něm řekla „Na jevišti má zvláštní světlo. Málokdo z herců dokáže být tak fyzický a přitom křehký.“
V roce 2012 získal Cenu Thálie, jedno z nejvyšších ocenění, které herec v Česku může dostat. Jenže krátce poté přišel zásadní krok. Odchod z Národního divadla. Po odvolání ředitele Jana Buriana z protestu odešel, i když se ho kolegové snažili přemluvit, aby zůstal.
„Nemohl jsem zůstat a tvářit se, že se nic neděje,“ vysvětlil tehdy. Tento čin potvrdil jeho zásadovost, ale i schopnost riskovat kvůli vlastním hodnotám.
Ticho po bouři
Sláva má svou cenu. Po letech úspěchů přišla krize, kterou by od takového extroverta čekal málokdo. Krajčo začal trpět panickými atakami. „Najednou se vám rozbuší srdce, nemůžete dýchat, nevíte, co se děje,“ přiznal v přímém přenosu Českého slavíka 2023.
Popisoval, jak během koncertu v Bratislavě musel odejít ze scény, protože se mu podle jeho slov „točil celý svět“. Kdybych se tím nezabýval, asi bych dnes už nemohl vůbec vylézt na pódium, řekl později. Jeho rozhodnutí dát si s kapelou dvouletou pauzu ukázalo odvahu přiznat slabost. Gesto, které v českém showbyznysu nebývá obvyklé.
Muž kontrastů
Jeho manželka, režisérka a spisovatelka Karin Babinská, o něm říká „Na pódiu je lev, doma tichý přemýšlivý muž.“
Oba tvoří výjimečně stabilní pár, který spolupracuje i umělecky. „Je to obranný štít proti bláznovství světa,“ říká Krajčo s úsměvem.
V osobním životě klade důraz na věrnost, úctu a soukromí. Možná i proto se stal terčem kritiky, když kapela Kryštof spolupracovala s Agrofertem. Tomáš Klus mu tehdy vyčetl, že umělec by měl držet odstup od politiky. Krajčo reagoval klidně „Nezajímá mě politika, zajímá mě člověk.“ O několik let později spolupráci ukončil. „Hraju pro lidi, ne pro strany,“ dodal prostě.
Život mezi hudbou, divadlem a vírou v opravdovost
Tři desetiletí kariéry Richarda Krajča tvoří mozaiku úspěchů, která ale nikdy nebyla postavená na kalkulu. S kapelou Kryštof vydal jedenáct alb a získal více než dvacet hudebních cen Anděl i Českých slavíků. Písně Cesta, Ty a já, Rubikon, Srdcebeat či Obchodník s deštěm se staly hymnou generace.
Kromě hudby se prosadil i jako herec. Získal Cenu Alfréda Radoka i Cenu Thálie, hrál ve filmech Postel, Křídla Vánoc či Gump – pes, který naučil lidi žít. Se svou manželkou režíruje klipy i krátké filmy, pořádá komunitní Kryštof Kempy a zapojuje se do charitativních projektů, například do záchrany venkovského kostela v Podkrkonoší.
Když se ho jednou zeptali, jak by chtěl, aby si ho lidé pamatovali, odpověděl „Jako někoho, kdo se snažil být upřímný. Kdo se nebál říct, že má strach. A kdo měl rád lidi, i když ho občas boleli.“
A možná právě proto zůstává pro tolik lidí inspirací. Ne kvůli slávě, ale kvůli odvaze být obyčejný v neobyčejném světě.
Milníky Richarda Krajča
- 1977 – narozen 1. června v Havířově
- 1993 – zakládá kapelu Kryštof
- 1996 – přijat na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě
- 2000 – Cenu Alfréda Radoka za roli Hamleta
- 2001 – debutové album Magnetické pole
- 2003 – vstup do činohry Národního divadla
- 2012 – Cenu Thálie
- 2013 – odchod z Národního divadla z protestu
- 2015 – album Srdcebeat (nejúspěšnější turné roku)
- 2017 – sňatek s Karin Babinskou
- 2021 – film Gump – pes, který naučil lidi žít
- 2023 – přiznání panických atak a zdravotní přestávka
- 2025 – ohlášená dvouletá pauza kapely Kryštof
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/kultura/hudba/spoluprace-krystof-andrej-babis-agrofert-hudba-krystofkemp_1906181906_dok
https://cs.wikipedia.org/wiki/Richard_Kraj%C4%8Do
https://www.lifee.cz/richard-krajco-popisuje-pro-lifee-jak-bojuje-s-panickou-atakou-kdyz-na-nej-prichazi-7cd9b
https://www.topky.sk/cl/100313/9206401/Znamy-cesky-spevak-KONCI-s-koncertovanim–Vazne-zdravotne-problemy-
https://www.imdb.com/name/nm1327341/
