Článek
Představte si svět za deset nebo patnáct let. Třetina vašich kolegů už nechodí do práce. Ne proto, že by nechtěli, ale proto, že jejich židli obsadil algoritmus nebo robotická paže, která si nebere dovolenou a nepotřebuje spát. Zní to jako sci-fi horor? Možná. Ale skutečná otázka není jestli se to stane, ale kde vezmeme peníze, až se to stane.
Umělá inteligence a robotizace postupují tempem, kterému lidská evoluce nestíhá sekundovat. Zatímco průmyslová revoluce nahradila svaly stroji, ta dnešní nahrazuje mozky daty. Co se stane s ekonomikou, když například 30 % lidí přijde o práci? Čeká nás bída, nebo ráj na zemi? Odpověď je šokující. Boháči a firmy budou muset lidem dávat peníze „za nic“. Jinak totiž zbankrotují.
Proč levné rohlíky nestačí?
První fáze robotizace vypadá jako sen každého kapitalisty. Produktivita prudce vzroste. Roboti vyrábějí auta, šijí oblečení a píší marketingové texty zlomkem ceny lidské práce. To znamená dvě věci.
- Náklady firem klesají na minimum.
- Ceny v obchodech by měly jít dolů.
Teoreticky jsme všichni bohatší. Jenže je tu jeden gigantický háček. Aby tento systém fungoval, potřebujete dvě strany. Někoho, kdo vyrábí, a někoho, kdo nakupuje.
Pokud 30 % lidí přijde o příjem, nastává ekonomický infarkt. Efektivní továrny chrlí miliony levných produktů, ale před branami stojí dav lidí, kteří mají prázdné kapsy.
Tohle je moment, kdy se hroutí staré ekonomické poučky. Bez mezd klesá kupní síla. Bez kupní síly firmy nemají komu prodávat. A firma, která neprodává, krachuje, i kdyby měla nejlepší roboty na světě.
Paradox přežití - Miliardáři nás potřebují bohaté
Zde přichází ta nejvíce ironická část celého příběhu. I v ultra-automatizované ekonomice platí jednoduchá pravidlo: Roboti nenakupují.
Robot nepotřebuje nový iPhone, nejede na dovolenou do Chorvatska, nekoupí si lístek do kina ani neplatí hypotéku. Aby se ekonomický kolotoč točil, potřebuje lidi (spotřebitele).
Pokud by firmy a státy nechaly lidi padnout na dno, zničily by tím vlastní trh. Hrozil by kolaps střední třídy, masivní nerovnost a sociální nepokoje, které by smetly i ty nejbohatší. Proto se očekává, že i ti největší dravci byznysu budou nakonec podporovat systém, kde lidé mají peníze garantované.
Kde se ty peníze vezmou? (Aneb 3 cesty ven)
Pokud lidé nepracují v továrnách a kancelářích, odkud jim přitečou peníze na účet? Možnosti tu jsou a už se o nich seriózně debatuje vládami po celém světě.
Zdanění robotů: Pracuješ? Tak plať.
Dnes, když firma propustí 1 000 zaměstnanců a nahradí je roboty, ušetří na mzdách a stát přijde o daně a sociální odvody. To je pro státní kasu likvidační. Řešení je prosté. Robotická práce se zdaní. Pokud stroj vykonává práci člověka, firma za něj odvede daň. Z těchto peněz se pak financují sociální systémy pro lidi.
Dividendové občanství: Aljašský model
Představte si, že jste podílníkem ve firmě jménem „Česká republika“. Protože stát (nebo veřejné fondy) bude vlastnit část automatizované infrastruktury, každý občan dostane podíl na zisku. Není to utopie. Na Aljašce už to funguje díky ropě. Každý občan dostává roční dividendu jen za to, že tam žije. V budoucnu to nebude ropa, ale práce robotů, co bude generovat tuto rentu.
Univerzální základní příjem
Nejskloňovanější a nejkontroverznější řešení. Každý dospělý člověk by dostal měsíčně fixní částku (např. 15 000 Kč) bez podmínek. Zdrojem je daň z produktivity, kapitálu a oněch robotů. Lidé neumřou hlady a udrží se spotřeba, která živí firmy.
Co budeme dělat, když nebudeme „dělat“?
Mnoho lidí děsí představa, že budou zbyteční. Ale historie ukazuje opak. Průmyslová revoluce vzala práci zemědělcům a vznikly továrny. Automatizace 20. století vzala práci dělníkům a vznikly služby a IT.
V éře AI se pravděpodobně přesuneme do oblastí, kde stroje (zatím) selhávají. Populace stárne a budeme potřebovat více lidí, kteří se starají o lidi, ne o tabulky. Lidé budou mít více času konzumovat kulturu, hry a zážitky. Někdo také musí hlídat a trénovat stroje.
Zároveň je velmi pravděpodobné, že pracovní týden se zkrátí. Místo 40 hodin budeme pracovat 25 nebo 30, ale za stejné peníze, protože produktivita díky technologiím vzrostla.
Scénář naděje, nebo zkázy?
Stojíme na křižovatce. Pokud neuděláme nic a necháme trh bez regulace, čeká nás svět extrémní chudoby na jedné straně a opevněných boháčů na straně druhé.
Nejpravděpodobnější scénář je ale ten racionální. Kombinace zkrácené práce a nějaké formy základního příjmu. Ekonomika může skvěle fungovat i s roboty, ale jen za předpokladu, že část hodnoty, kterou stroje vytvoří, vrátíme zpět lidem. Ne z dobročinnosti, ale z nutnosti. Aby si měl kdo koupit to, co ty stroje vyrobí.
Zdroje:
https://www.weforum.org/stories/2017/02/bill-gates-this-is-why-we-should-tax-robots/
https://www.theguardian.com/global-development/2023/nov/16/ai-is-coming-for-our-jobs-could-universal-basic-income-be-the-solution
https://en.wikipedia.org/wiki/Universal_basic_income
https://www.investopedia.com/four-daywork-week-study-success-11777896
https://www.imf.org/en/blogs/articles/2024/01/14/ai-will-transform-the-global-economy-lets-make-sure-it-benefits-humanity
