Článek
Dělají rozhovory o úspěchu a startují nové projekty, často s podporou investorů a zájmem veřejnosti. Ale nejsou to ve skutečnosti jen skvěle zabalené příběhy selhání?
Když selhání vypadá jako úspěch
Ukázkový je případ Pilulky.cz. Podnikatel a zakladatel odešel z firmy krátce předtím, než se dostala do potíží a byla převzata Tomášem Čuprem, aby ji „zachránil“. Firma, která se obchodovala na burze, výrazně ztratila hodnotu a dostala se do finančních problémů. Přesto podnikatel dnes startuje nový byznys a je prezentován jako zkušený inovátor. Málokdo v médiích ale otevřeně poukazuje na to, že předchozí projekt skončil fiaskem.
Dalším příkladem může být slovenský e-shop Dedoles, který se proslavil prodejem barevných a hravých ponožek, spodního prádla a oblečení s veselými motivy. Značka si získala popularitu díky výrazné marketingové kampani s „tanečními křečky“, kteří se stali virálními na sociálních sítích i v televizi. Firma zažila raketový růst a během pandemie více než ztrojnásobila tržby, expandovala do celé Evropy a plánovala vstup na burzu.
Nicméně po roce 2021 přišel zlom. Firma přecenila růstové možnosti, přeinvestovala do zásob, logistiky i marketingu a dostala se do vážných finančních potíží. V roce 2022 musela výrazně propouštět, restrukturalizovat dluhy a hledat investory. Z pohledu trhu šlo o typický příklad přerostlého startupu, který se nedokázal adaptovat na změnu podmínek.
Zakladatel projektu však i nadále vystupoval jako inspirativní podnikatel a jeho příběh je stále citován jako případ „odvahy růst“. Reálně ale Dedoles ukazuje, jak rychlý růst bez opory v ziskovosti může vést k pádu.
Podobných případů je více. Stačí se podívat na podnikatele, kteří v minulosti promrhali miliony investorů, a přesto jsou dnes zváni na konference jako „inspirativní lídři“. V lepším případě jim byly jejich chyby odpuštěny, v horším případě jsou zcela ignorovány.
Psychologie glorifikace
Proč tomu tak je? Jednou z příčin je efekt survivorship bias. Mediálně vidíme jen ty, kteří „přežili“ a jsou stále slyšet, nikoliv tisíce těch, kteří po neúspěchu z trhu zmizeli. Navíc máme tendenci obdivovat ty, kteří „bojují dál“. Jenže pokračovat s novým projektem automaticky neznamená, že někdo je schopný podnikatel. Často je to spíš schopný vypravěč.
Tito lidé umí dobře pracovat se svou image, a protože novináři hledají atraktivní příběhy, málo kdo se ptá: „Kolik peněz bylo ztraceno?“, „Kolik zaměstnanců muselo odejít?“, „Jaké byly reálné výsledky předchozího podnikání?“
Kde je odpovědnost?
Ve veřejné debatě chybí poctivý rozbor neúspěchů. Pokud někdo opakovaně selhává, a přesto se těší uznání, vyvolává to otázky o odpovědnosti. V soukromém sektoru jsou neúspěchy přirozené, ale neměly by být automaticky považovány za znak kvality. Pokud by zaměstnanec několikrát neuspěl ve své roli, pravděpodobně by nedostal další šanci. Podnikatelé však často ano.
V tom hraje roli i finanční asymetrie. Když podnikatel selže, nenese vždy osobní následky. Ztráty nese investor, zaměstnanci nebo stát skrze podporu nezaměstnanosti.
Skutečný úspěch není jen o marketingu
Skutečně úspěšný podnikatel by měl být někdo, kdo vytváří hodnotu, udržitelně rozvíjí podnikání, nese odpovědnost za své činy a inspiruje ostatní nejen slovy, ale i výsledky. Selhání může být součástí cesty, ale pokud se stane normou a je přemalováno jako úspěch, pak se vytrácí význam toho slova.
Je na čase začít rozlišovat mezi „přeživšími“ a skutečnými lídry. Mezi těmi, kdo staví firmu na nohou, a těmi, kdo jen dobře vypráví příběh.
