Článek
Katolická církev v Česku i celé Evropě prochází morální krizí, kterou si z velké části způsobila sama. Ne jen kvůli samotným zločinům jednotlivců, které by v každé lidské společnosti měly být potrestány, ale i kvůli tomu, jak s nimi zacházela. Zatajování, mlčení, přemisťování pachatelů a nedostatek transparentnosti vytvořily dojem, že církev je spíše institucí chránící své viníky než pastýřem chránícím své věřící.
Důvěra, která se budovala po staletí, se rozpadá. A spolu s ní i samotná podstata morální autority církve. Jak může instituce, která definuje hřích, sama hřích přehlížet?
Když hřích přestává být hříchem
Z teologického hlediska je sexuální zneužití dětí jedním z největších hříchů. Zrada nevinnosti, zneuctění lidské duše, zneužití moci. Přesto se zdá, že v církevních strukturách často přestává být chápán jako morální zlo a stává se administrativní nepříjemností, kterou je třeba „řešit diskrétně“.
Psychologicky jde o jev známý jako morální disonance. Neschopnost organizace sladit vlastní ideály s realitou svého jednání. Když se instituce, která hlásá dobro, střetne s vlastním zlem, často volí popření, aby si zachovala obraz dokonalosti. Jenže právě tím ztrácí to nejcennější - věrohodnost.
Případy, které se neměly stát, a přesto se staly
V Česku nejsou tato témata vzdálená. Jen se o nich dlouho mlčelo. A stále mlčí.
- Případ Františka Merty.
Katolický kněz z Olomouce byl odsouzen za pohlavní zneužívání nezletilých chlapců. Soud mu udělil podmíněný trest. Případ však ukázal i něco jiného. Jeho nadřízení o obviněních věděli a místo nahlášení jej přesunuli do jiné farnosti. Přestože církev později vyjádřila „lítost“, žádný z hodnostářů nebyl za tuto nečinnost potrestán. - Kauza Petera Kubíčka.
Duchovní, který čelil opakovaným obviněním ze sexuálního obtěžování, byl nakonec Vatikánem v roce 2020 zbaven možnosti působit jako kněz. Ale i zde až poté, co média případ zveřejnila. - Výzvy obětí z roku 2023.
Iniciativa obětí požadovala vznik nezávislé vyšetřovací komise. Arcibiskup Dominik Duka sice vyjádřil soucit s oběťmi, ale odmítl plošné vyšetřování a označil jej za „útok na církev“. Tím se symbolicky potvrdilo, že církev stále neumí rozlišit mezi kritikou a voláním po spravedlnosti. - Reakce biskupů.
Předseda České biskupské konference, Josef Nuzík, v roce 2024 prohlásil, že „nevidí důvod pro plošné kompenzace“, přestože přiznal, že případy zneužití se skutečně děly. Tento postoj je lítost bez odpovědnosti a vystihuje jádro problému.
Nezávislé komise - jinde to jde
V Česku zatím žádná nezávislá komise nevznikla. Oběti, právníci i psychologové volají po tom, aby vyšetřování probíhalo mimo struktury církve. Podobně jako ve Francii, Německu či Irsku.
Francouzská Sauvého komise zveřejnila v roce 2021 šokující zjištění. Mezi lety 1950 a 2020 bylo v katolické církvi zneužito až 330 000 dětí. Výsledkem byly veřejné omluvy, rezignace některých biskupů a odškodnění obětí.
V Německu vyšetřovací zprávy odhalily přes 3600 obětí a stovky pachatelů. Některé diecéze otevřeně přiznaly chyby a zavedly nové mechanismy ochrany.
Na Slovensku byla v roce 2024 zveřejněna první národní zpráva o 68 případech. I když nekompletní, představuje zásadní krok k transparentnosti.
V Česku nic. Jen občasné tiskové prohlášení a ticho.
Bariéry, které chrání hřích
Vyšetřování sexuálních deliktů v církevních strukturách naráží na soubor překážek, které dohromady vytvářejí téměř neproniknutelný systém mlčení.
- Zpovědní a pastorační tajemství.
Kněz se může dozvědět o zločinu, ale zpovědní tajemství mu nedovoluje informovat policii. Tento princip, ač teologicky opodstatněný, v praxi často slouží jako bariéra spravedlnosti. - Hierarchická loajalita.
Duchovní se obávají postavit nadřízeným. V systému, kde poslušnost je ctností, se oznamování stává zradou. - Kultura viny a studu.
Oběti, často nezletilé, žijí roky v pocitu viny, že „pokazily něco svatého“. Z psychologického hlediska jde o hluboké trauma, které bez podpory jde jen velmi těžce překonat. - Zájmy institucí.
Církev, která se v Česku těžce vyrovnává s restitucemi a klesající důvěrou, vnímá každý skandál jako ohrožení své existence. Proto volí strategii „ticha pro dobro všech“.
Jak se k tomu staví církevní hodnostáři
Církevní představitelé v Česku často volí strategii symbolické lítosti bez konkrétní odpovědnosti. Kardinál Dominik Duka hovořil o „šoku a zármutku“, předseda biskupské konference Nuzík o „chybách jednotlivců“.
Ale nikdo z nich veřejně nevyzval k komplexnímu auditu, nepožádal Vatikán o otevření archivů, neustanovil nezávislou komisi.
Místo systémového řešení přichází útěk k rituálním omluvám. Modlitba, mše za oběti, pár vět o lítosti. To může být gesto víry, ale nikoli spravedlnosti.
Tento postoj ukazuje, že institucionální církev se bojí ztráty moci víc než ztráty důvěry. A to je z hlediska psychologie víry zásadní paradox. Církev, která káže o pokoře, sama nedokáže být pokorná před vlastní vinou.
Proč instituce popírá vlastní hřích
Církev je podobně jako jiné hierarchické instituce vystavěna na ideálu neomylnosti. Přiznat vinu znamená narušit posvátný obraz. A když je obraz ohrožen, lidská mysl sahá po obraně. Popírání, racionalizace, přesun viny.
Tento mechanismus se v dějinách objevuje znovu a znovu. Církev se chrání před vnějším soudem, i když by právě ona měla být souzena přísněji než ostatní. Tak vzniká morální slepota. Neschopnost rozpoznat hřích v sobě samé.
Ale víra, která se nebojí pravdy, má větší sílu než víra, která se ukrývá za rituály. Mlčení církve není projevem pokory, ale strachu. A strach je pravým opakem víry.
Perspektiva Evropy - zkouška církve
Když srovnáme český kontext s Evropou, obraz je jasný. Tam, kde se otevřelo vyšetřování, začalo uzdravení.
Francie, Německo, Irsko, Nizozemsko. Všechny prošly bolestivým procesem pravdy. Byly odhaleny tisíce obětí, stovky pachatelů. Došlo ke ztrátě reputace, ale i k pokusu o očistu.
Naopak tam, kde mlčení přetrvává (v Polsku, Maďarsku nebo Česku) důvěra klesá. V Polsku vyvolaly dokumenty bratrů Sekielských v letech 2019–2021 společenský šok, který vedl ke zrušení biskupských funkcí několika prelátů.
A v Česku? Místo systémového řešení vidíme spor o smlouvu s Vatikánem, která podle obětí posiluje tajnost zpovědi. Zatímco jinde se světlo rozsvěcí, u nás se závěsy zatahují.
Morální autorita v troskách
Jak může církev kázat o morálce, když se sama chová nemorálně? Jak může mluvit o pravdě, když ji tají? Jak může mluvit o hříchu, když ho relativizuje?
Morální autorita není samozřejmost. Není dána Bohem. Je dána důvěrou lidí. A důvěra je křehká. Když se zlomí, nelze ji obnovit tiskovou konferencí ani kázáním.
Církev, která ztratila schopnost sebereflexe, se stává jen institucí spravující rituály, ne živou vírou. A přesto právě teď má šanci ukázat, že pokání může být skutečné, ne jen liturgické.
Cesta k nápravě
Pokud má mít církev ještě budoucnost jako morální autorita, musí začít tam, kde končí její pohodlí:
- Zřídit nezávislou vyšetřovací komisi složenou z civilních odborníků.
- Otevřít archivy a umožnit přístup obětem k pravdě.
- Zajistit spravedlivé kompenzace a psychologickou podporu.
- Vyžadovat osobní odpovědnost hodnostářů, kteří kryli zločiny.
- A především se přestat bát pravdy.
Víra je postavena na naději a pravdě. Ale tam, kde se pravda potlačuje, naděje umírá.
Církev může znovu získat důvěru, ale jen tehdy, když uzná, že ztratila právo kázat o hříchu, dokud sama hřích nepojmenuje.
Nejsilnějším aktem víry by dnes nebyla mše, ale odvaha přiznat vinu. Teprve pak by mohla znovu říct slova „odpouštím ti“ a bylo by to uvěřitelné.
Zdroje:
https://www.justiceinfo.net/en/45133-sexual-abuse-church-map-justice-worldwide.html
https://www.ciase.fr/medias/Ciase-Summary-of-the-Final-Report-5-october-2021.pdf
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6676731/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/my-biskupove-vyjadrujeme-litost-a-otreseni-kardinal-duka-reaguje-na-zvlastni-vysetrovani-68885
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sexu%C3%A1ln%C3%AD_skand%C3%A1ly_katolick%C3%BDch_duchovn%C3%ADch
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/byvaly-farar-dostal-za-zneuzivani-chlapcu-podminku_200109261323_mtaborska
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/svedectvi-o-sexualnim-nasili-v-cirkvi-policie-zvazuje-dalsi-tah-68905
