Článek
Ráno 11. září 2001 se Manhattan probouzel do jasného slunečného dne. Ulice hučely dopravou, kavárny byly plné, lidé spěchali do práce. Později se celé město a vlastně i celý svět ocitly v noční můře, která změnila moderní dějiny.
Dvě letadla narazila do věží Světového obchodního centra. Tisíce lidí zahynuly. Prach, křik a sirény zaplnily ulice. Vzduch byl těžký, všude padaly trosky. Přesto se uprostřed zkázy objevily příběhy, které působí jako zázraky. Příběhy o přežití, věrnosti a odvaze.
Pasquale Buzzelli: muž, který padal s věží
Na 64. patře severní věže seděl stavební inženýr Pasquale Buzzelli. Když se budova začala hroutit, cítil, jak se s ním všechno propadá. Nejdřív byl ohlušený duněním, pak přišel volný pád.
A najednou ticho.
Buzzelli se probudil na betonové desce asi 55 metrů pod místem, kde stál před chvílí. Byl pohřbený v prachu, v šoku, se zlomenou nohou, ale živý. „Myslel jsem, že jsem mrtvý. Až bolest mi ukázala, že žiju,“ řekl později.
Hasiči ho našli a přes prohnuté ocelové nosníky ho dostali ven. Když ho vynesli na denní světlo, všichni věděli, že se stal zázrak.
Matty Komorowski: hasič, kterého odnesl vítr
Matty Komorowski, hasič z jednotky Ladder 6, se svými kolegy scházel ze 4. patra severní věže. Pomáhali starší ženě, která sotva chodila. Její pomalá chůze je zdržovala, a to mu paradoxně zachránilo život.
Když se věž zřítila, obrovská tlaková vlna Komorowského doslova odnesla ze schodů. „Vítr mě vzal a najednou jsem letěl dolů,“ popisoval. Během několika vteřin byl katapultován o tři patra níže a dopadl na nohy, po kolena v prachu a sutinách.
Stál tam, ohromený, živý. V okamžiku, kdy tisíce tun betonu ničily všechno kolem, se on sám ocitl naživu jen díky nepochopitelné náhodě.
Brian Clark a Stanley Praimnath: „Chytil jsem ho jako Supermana“
Na 81. patře jižní věže pracoval Brian Clark, když uslyšel volání o pomoc. Všude byl kouř a trosky, ale on šel zpět.
Za zdí našel uvězněného muže (Stanleyho Praimnatha). Kovové konstrukce se nad nimi hrozivě kývaly. „Musíš vyskočit!“ křikl Clark. Praimnath vyskočil a Clark ho chytil za rameno. „Bylo to, jako bych chytal Supermana,“ vzpomínal.
Společně se dostali ven. Dva cizinci, které spojila jedna chvíle. Od té doby se nazývají bratry.
Will Jimeno a John McLoughlin: 27 hodin v sutinách
Policisté Port Authority, Will Jimeno a seržant John McLoughlin, pomáhali s evakuací v podzemí, když se jižní věž zřítila. V mžiku je zasypala hora trosek. O půl hodiny později spadla i severní věž a oni zůstali uvěznění devět metrů pod sutinami.
Jimeno měl rozdrcené nohy, McLoughlin byl na tom ještě hůř. Jejich kolega zemřel. A pak začal boj o přežití. Hodiny plné bolesti a beznaděje.
Až po třinácti hodinách zaslechli dva bývalí mariňáci jejich volání. „Jsme policie Port Authority!“ křičel Jimeno. Záchrana trvala dlouho. Jimeno se dostal ven po třinácti hodinách, McLoughlin musel vydržet uvězněný ještě devět hodin navíc. Oba přežili.
„Toho dne bylo víc lásky než zla,“ řekl později Jimeno.
Omar Rivera a pes Salty: věrnost až do konce
Omar Rivera, nevidomý zaměstnanec z 71. patra severní věže, měl u sebe vodicího psa Saltyho. Když letadlo narazilo do budovy a všichni propadali panice, Salty zůstal klidný.
Krok za krokem vedl svého pána po schodech dolů. Davy lidí je míjely, vzduch byl plný křiku a prachu, ale Salty se nezastavil. Neopustil Riveru ani na okamžik. Dovedl ho až ven do bezpečí.
Rivera později řekl, že bez svého psa by to nikdy nezvládl. Jejich příběh se stal symbolem oddanosti a přátelství.
Michael Hingson a fenka Roselle: klid uprostřed paniky
Na 78. patře severní věže byl další nevidomý muž Michael Hingson. Jeho fenka Roselle, vodicí pes, okamžitě pochopila, co má dělat. Vedená instinktem a věrností, začala svého pána vést k únikovému schodišti.
Spolu se skupinou asi třiceti lidí scházeli dolů (1 463 schodů). Celou dobu Roselle zůstávala naprosto klidná. Když padaly trosky, když lidé křičeli, ona neuhnula. A když venku spadla druhá věž a ulice se změnila v peklo, zůstala soustředěná.
„Zatímco ostatní panikařili, Roselle byla klidná,“ řekl Hingson. „Byla mým světlem ve tmě.“
Síla naděje
Tyto příběhy nejsou jen historkami o neuvěřitelném štěstí. Jsou připomínkou, že i ve chvílích, kdy se svět hroutí, dokáže lidskost, odvaha a věrnost porazit hrůzu.
Pasquale Buzzelli, Matty Komorowski, Brian Clark a Stanley Praimnath, Will Jimeno a John McLoughlin, Omar Rivera se Saltym, Michael Hingson s Roselle. Každý z nich dokazuje, že naděje může přežít i v troskách.
A možná právě proto je důležité si tyto příběhy připomínat. Ne proto, abychom zapomněli na bolest, ale proto, abychom nezapomněli na sílu života.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Salty_and_Roselle
https://nymag.com/nymetro/news/sept11/2003/n_9189/
https://www.cbsnews.com/newyork/news/retired-fdny-lieutenant-describes-how-he-his-crew-and-woman-they-saved-somehow-made-it-through-collapse-of-north-tower-on-9-11/
https://patch.com/new-york/farmingdale/i-think-it-every-day-retired-li-fdny-lieutenant-recalls-9-11
https://people.com/human-interest/911-survivors-reflect-escape-south-tower/
https://911memorial.org/connect/blog/searching-survivors-aftermath-911
https://en.wikipedia.org/wiki/Will_Jimeno
