Článek
Již jako děti jsme se ve škole učili, že regenerace je schopnost obnovy živých tkání. Je to celkem jednoduché a snadno pochopitelné. Staré, ošoupané buňky se odloupnou a místo nich narostou buňky nové.
Kdyby to takhle probíhalo takříkajíc dokonale a beze ztrát, mohli bychom tady strašit věčně. Ostříháte si vlasy a nehty a za pár týdnů vám to doroste a opět vypadáte jako zarostlý divoch.
Rychlost regenerace je u různých tkání a orgánů různá. Vysokou míru regenerace mají například játra. Pokud si vzpomínáte na staré řecké báje a pověsti, byl Prometheus za trest přikován ke skále a každý den přilétl orel a vykloval mu játra. Orel se nažral a Prometheus zůstal celý, protože mu játra zase dorostla. Bylo to napomenutí za to, že prozradil lidem, jak manipulovat s ohněm. Takže takhle potom dopadl. Ono je to vždycky trochu k zamyšlení, když chcete někomu pomáhat s něčím, o čem nemáte dokonalý přehled a co nemáte plně pod kontrolou.
Tímto způsobem Prometheus prožíval dlouhá léta, na krku měl pověšenou cedulku Denně čerstvá játra, až šel kolem Herkules, který v tu dobu nebyl zrovna naladěn jako ochránce zvířat, orla zabil a Promethea osvobodil. Aby se splnila boží vůle ohledně přikování ke skále, musel Prometheus nosit prstýnek s kamínkem ze skály, ke které byl přikován. Ale to už je spíše ta úsměvná část celé historky.
Je zajímavé, že se nikdy nestalo, že by k vyklovaným játrům dorostl chybějící Prometheus, čímž se dostáváme k poznatku, že i dokonalá regenerace má svoje limity a své mouchy, což můžeme chápat jako ztrátu dokonalého přehledu nad regenerovaným systémem.
V termodynamice se tomu říká entropie neboli míra neuspořádanosti systému. Žádná regenerace, což je v podstatě něco jako kopie originálu, nedopadne tak, aby byla stejně kvalitní jako originál. Stále dokola se budou v průběhu jakýchkoliv dalších regenerací množit systémové chybičky, které se do procesu vloudí z mnoha a mnoha důvodů, o nichž většinou ani nebudeme vědět. Je možné i to, že je budeme považovat za evoluci.
V případě neustále probíhající snahy po regeneraci lidského těla a mysli mluvíme o stárnutí. Kdekoliv nastává jakákoliv změna, i když to má být změna k lepšímu, projeví se vždy jako změna k horšímu. To jsou, bohužel, přírodní zákony, které nezměníme. Nejlepší by možná bylo, nesnažit se o žádnou změnu a spíše se změnit v nenápadné pozorovatele, kteří nezasahují do děje.
A to i přesto, že jsme vychováni k přesvědčení, že je lepší stále něco budovat a plánovat si lepší budoucnost, než se projevovat jako lenoši a nic nebudovat.
Vzhledem k tomu, že člověk patří mezi živočichy, kteří se rozmnožují prostřednictvím sexu, dožije se každý člověk toho, že zestárne a zemře. I kdyby se snažil dosáhnout nesmrtelnosti nebo alespoň hodně vysokého věku. Způsob sexuálního rozmnožování to vylučuje.
Z hlediska psychologie, filosofie a vrozeného egocentrismu je celkem pochopitelné, že se snažíme všemu vládnout a všechno ovládat, ale příroda to vidí jinak. I když, na druhou stranu, kdyby se někdo snažil dosáhnout téměř dokonalé regenerace, tak v řeckých bájích najde kromě odpovědi na otázku, proč to nejde, i docela slušný návod, co by se dalo dělat, kdybychom se o to přece jenom chtěli pokusit?
Akorát by to trochu lezlo do peněz čili opět by to byla zábava spíše pro bohy než pro chudé.
