Článek
No, řekněte sami, napadlo by vás někdy vyrábět magickou cestou mléko z vody?
Když jsem v roce 2010 v Musílkově ulici založil nové fotografické a filmové ateliéry Ravena Argoni, našlo se poměrně rychle pár vzácných jedinců, kteří byli ochotní se mnou spolupracovat a tak jsme se zde začali víceméně pravidelně scházet a natáčet naprosto volně a svobodně, cokoliv, co nás zrovna napadlo. V té době se začaly v televizi objevovat pořady, které se většinou nazývaly Věštci radí nebo Vědmy radí a tak jsme si z těch pořadů dělali legraci, protože je celkem jasné, že výklady karet nebo výklady horoskopů do televize nepatří. Podobné by asi bylo, kdyby se v televizi vysílaly návštěvy u psychiatra, jsou prostě věci, které do televize nepatří. Ale jsou tam, protože mají zvláštní přitažlivost. I když je to konina, tak na talevizní obrazovce je to docela snesitelná konina. Herci mají smysl pro humor, hahaha...
Když se něco dostane do televize, tak to začne mít naprosto jiný charakter než to mělo původně. Člověk dává automaticky všemu, co proleze obrazovkou větší váhu, takže to, co na nás kouká, popřípadě pohlíží z obrazovky má větší autoritu, než cokoliv jiného.
Když ještě neexistovala televize a tudíž nebyly ani obrazovky a monitory, byli lidé nadšení z rádia. Největší oblibu si rychle získala malá tranzistorová rádia, která přenášela hlavně zprávy, projevy a hudbu a ten, kdo si tuto skutečnost začal uvědomovat, mohl využít toho, že se v té době dala najít a obsadit volná frekvence, kterou potom mohl využívat pro své vlastní vysílání, což se dělo na celém světě hlavně po druhé světové válce (podobným způsobem vznikly všechny naše známé a populární československé a české stanice, z nichž jsou fascinováni naši spoluobčané dodnes.
Samozřejmě to vedlo i k nebývalému rozkvětu až boomu populární hudby nebo jak to nazvat, ale jistě si dovedete představit, že bez rádia a bez stovek rozhlasových stanic by v té podobě, jak je známe dnes, takže vlastně ani dnes, neexistovaly ani The Beatles, The Rolling Stones, U2, Queen, Led Zeppelin, Bee Gees, Kiss, ale zřejmě ani Ivan Mládek a Moravanka.
Nemusíte nic umět, nemusíte ani nic chytrého říkat, stačí, když se stanete moderátorem nebo jak se dříve říkalo hlasatelem známé rozhlasové stanice a budete se objevovat ve vysílání. Stanete se nebetyčně slavným, uznávaným a žádaným. Je to stejný princip tvorby slávy jako u moderátorů televizních.
Po druhé světové válce si tuto skutečnost mezi prvními politiky uvědomil francouzský generál Charles de Gaule, jenž investoval do své nehynoucí budoucí slávy tím způsobem, že nechal vyrobit stovky a tisíce malých rádií na baterky, která potom rozdával svým vojákům, načež začal pravidelně vysílat přes BBC své vlastní projevy na téma boj za osvobození Francie a díky tomu, že ho všichni poslouchali, ho potom také všichni volili a stejně jako se z něho stal neúnavný speaker, stal se i nepřekonatelným moderátorem a později i stále dokola voleným prezidentem. Jen tak mimochodem, když jsme se dožili toho, že jsme si mohli "demokraticky" zvolit prezidenta podle svých vlastních představ a zvolili jsme Petra Pavla, tak, jestli si vzpomínáte, jak to všechno bylo, tak někoho z "výrobního prezidentského štábu" přiběhl s myšlenkou, že by "prezidenta Pavla" mohli protlačit oblíbení youtubeři.
Petr Pavel se najednou začal objevovat v různých pořadech mladých influencerů, jako byl třeba Čestmír Strakatý, což samozřejmě nevypovídalo vůbec nic o celkových Pavlových kvalitách asi jako nevypovídá vůbec nic o kvalitách kohokoliv jiného, když někam přijede na harleyi.
Pokud jste též volili pana prezidenta, za kterého jsme se konečně nemuseli stydět, tak vězte, že jste nevolili nic jiného, než umělou konstrukci, kterou vám v hlavě vybudovali nadšení ajťáci z vysílacích studií. Snadno se potom necháte strhnout i člověkem, se kterým byste se, v případě, že by se jednalo o normálního souseda, marně krotícího své uřvané děti, nechtěli ani bavit.
