Článek
Když nemáte peníze na bydlení a nemáte finanční prostředky ani na pořádné jídlo a samozřejmě byste po kapsách nenašli ani příspěvek na fitko, ale chtěli byste pomocí cvičení změnit siluetu své postavy, nezbyde vám nic jiného, než zapojit do hry školní znalosti fyziky a vlastní představivost.
Nejjednodušší, ale přitom i nejlepší cvičební pomůcka, kterou si většina lidí dokáže sama vyrobit v pohodlí domova je hrazda. V krajním případě si můžete hrazdu koupit ve sportovních potřebách, ale bohužel to většinou nebývají hrazdy, na jejichž „účinek“, dá-li se to tak nazvat, byste se mohli 100 % spolehnout. I když jsou hezké a lákavě vypadají, tak přece jenom, málokdo si kupuje hrazdu proto, aby se měl doma na co dívat. Třeba by se o tom dal natočit film Muži, co zírali na hrazdu. No nic...
Vždycky jsem si říkal, jak to, že opice, která na rozdíl od člověka nechodí do fitka a necvičí s jednoručkami, ani necvičí benčpres, má šestkrát tak větší sílu? Opice sice plánovitě necvičí, to je pravda, ale většinou se zmítá někde ve větvích, a to je asi pro svaly z hlediska důkladného procvičení daleko důležitější než jakákoliv pečlivě naplánovaná schémata tréninkových pohybů a cvičebních sérií.
Vynechal jsem tedy jakékoliv pevné, železné či tuhé hrazdy a vyzkoušel hrazdy dřevěné nebo odpružené tak, jak je to vidět na přiloženém videu. V prvním případě jsem při cvičení použil jako oporu dřevěnou hrazdu, která nebyla úplně pevná, ale prohýbala se pod tlakem rukou o dva až tři centimetry - a hned to bylo při cvičení cítit. Jako podporu hrazdy jsem po obou stranách použil klenoty světové literatury, ale jinak se dá použít prakticky cokoli, co je dost pevné. Opět se mi pružné a odolné materiály ukázaly o poznání lepší než jakékoli tyče, napevno zabudované nebo zapuštěné ve zdi nebo v betonu.
V druhém případě je dřevěná hrazda upevněná na dvou šroubech od dětské houpačky s jedním hákem uprostřed, který dovoluje prohnutí nebo ohýbání hrazdy jak při úchopu, když jsou ruce, co nejdále od sebe, tak při úchopu, kdy jsou ruce co nejvíce u sebe.
Zkoušel jsem vždy tři série po deseti opakování pro každý cvik a při zachování normální nebo spíše průměrné či nejspíše podprůměrné stravě se mi podařilo dosáhnout svalové hypertrofie a zvýšení síly. Vzhledem k tomu, že mi je už 78 let (dědek - důchodce) bych to kvalifikoval jako docela slušný úspěch.
