Článek
Jak se dožít 77 let a možná i více. To by mohl být dobrý titulek. Z hlediska propagace a alespoň částečného ukojení touhy po určitém zviditelnění by bylo dobré použít trochu průraznější titulek, například: Jak se dožít 130 let (i když 130 let se zatím, pokud známo, nikdo nedožil) a jak se stát šéfem mezinárodní rady nesmrtelných.
Je pravdou, že zatím se mi podařilo dožít 77 let, těžko tedy mohu radit, jak se dožít 78 a více. Tak nějak bych to zatím viděl a odhadoval.
Mohu tedy zatím vyjít alespoň z toho, že pravidelně nepožívám žádné látky, o nichž bych se domníval, že jsou očividně podpůrného charakteru, necpu do sebe ani žádné léky na udržení čehokoliv, nejím ani žádný protein, kreatin, živočišné uhlí nebo kávovou lžičku medu s kouskem rozdrceného česneku a podobné nesmysly, moje strava je na úrovni běžné stravy českého důchodce, živořícího bez příplatků, prakticky s holým zadkem.
Vzduch, který dýchám je k volnému použití na Praze 7, na Letné, jinak jsem během svého života asi třicet let zápasil s tuberkulózou, deset let jsem tvrdě pracoval v chemickém provozu, kde se zpracovával azbest (bez jakýchkoliv respiračních pomůcek) a kde se pracovalo s roztaveným cínem a olovem a kde se též pracovalo s radioaktivním materiálem, těžko si tedy může někdo představit horší podmínky k dýchání, možná snad někde na Venuši nebo na Marsu. Nebo na nádraží okresního formátu..?
Jestli kouřím? Jo, od útlého dětství. Ne moc, ale kouřím. Vzhledem k příšerným pracovním podmínkám mi občas připadá, že mně to kouření pomáhalo udržet se mezi živými a práceschopnými, i když to zní jako paradox.
Zajímal jsem se o kulturistiku, bodybuilding a cvičení síly. V podstatě vždy opakuji a lehce zdůrazňuji, že jsem starý jako Schwarzenegger a stejně tak dlouho se věnuji silovým sportům. Nedělal jsem vyloženě kulturistiku, protože jsem nikdy neměl dost peněz a nemohl jsem si dovolit kupovat košile s širšími rukávy kolem bicepsu než 42 cm. Nebo si je nechat šít na míru, prostě to byl nesmysl.
Takže obvod bicáku dodnes 42 až 43 cm. Jinak s tím svým cvičením moc velkou slávu nedělám, protože pro nikoho nepracuji, nedělám žádnou reklamu na potravinové doplňky nebo podobné šaškárny. Prostě se snažím přežít ve zdraví do příštího dne.
Když se občas někde odehrávají diskuze na téma longevity, na co by si měl člověk dávat pozor a co by měl dělat a co by naopak dělat neměl, aby se dožil ve zdraví vyššího věku, tak můj osobní názor je takový, že to není ani tak v genech, jak se často téměř všeobecně soudí, stejně tak to není v pracovních podmínkách (lehká práce na čerstvém vzduchu), ani to nezáleží na přátelském, téměř dobrosrdečném životním prostředí, které nás obklopuje, na pozitivním přístupu k životu a nekonfliktních mezilidských vztazích, každý, komu to aspoň trochu myslí, brzy pozná, že je to nesmysl. Život je rvačka bez pravidel, která končí smrtí, zadarmo vám nikdo nic nedá, pokud ano, tak to třeba na čas myslí jako investici a když je investice špatná, vyškrtne se z účetnictví a vy si už ani neškrtnete.
Všechno záleží na cvičebním systému, do kterého se pustíte, je celkem jedno, jakou přitom budete mít náladu a jak budete mít naladěnou mysl. Všichni jsme tak trochu galejníci, kteří se snaží pod práskáním biče dopádlovat co nejdříve co nejdál, čili, logicky bude nejvíce záležet na způsobu práce.
Loď, na které musíme dřít jak nádeníci s nejvyšší pravděpodobností nevyměníme, stejně tak nám nepomůže přítomnost zpěváka s kytarou, ani náš výkon nezvýší humorista, který nám bude vyprávět vtipy.
Při cvičení a cvičebních meditačních postupech vám pomůže jediná věc - a tou je způsob cvičení. Koneckonců výsledky vidíte na diskuzních fórech a často jsou to skutečně jen fóry a podle toho si můžete vybrat, víc vám asi v tomto článku neřeknu.
