Článek
Všechno je dobré dělat opatrně a to platí i pro věci, u kterých by nás to třeba ani nenapadlo. Třeba při cvičení. Cvičíme, abychom byli zdraví, cvičíme, abychom si zatrénovali a zvýšili svou odolnost proti životním podmínkám.
Ve skutečnosti se ale vyplatí cvičit opatrně, jako kdybychom dělali nebo prováděli něco nebezpečného, co by se nám také mohlo vymknout z rukou a mohlo by nám to ublížit, mohlo by nás to zranit, popřípadě i zabít, proč hned nemyslet i na tuto možnost?
Dvacet let jsem cvičil kulturistiku a bodybuilding ve fitku v poliklinice Mazurská na Praze 8, věnoval jsem tomu hrozně moc času a měl jsem vypracované docela dobré cvičební systémy, pomocí kterých jsme se snažili obrátit tok času proti procesu stárnutí a myslím, že se nám to docela dařilo.
Cvičit jsem nakonec přestal, protože jsem musel a to z jednoho prostého důvodu, z rozhodnutí úřadů, protože mi tvrdily, že mě zachraňují před kovidem, tak jsem sbalil svých pět švestek a musel jsem vypadnout.
Byl jsem zachráněný před kovidem, to celkem spolehlivě, ale všechno ostatní se mi sesypalo jak příslovečný domek z karet. Čas má jednu nepříjemnou vlastnost, pořád se mění, pořád někam postupuje či putuje, to, co platilo včera dnes už neplatí. Udržet svou existenci v čase je docela složité a těžké a většinou se to lidem moc nedaří a nedaří se to ani těm, kteří to zkoušejí stále dokola.
Takže, budeme teď raději spěchat pomalu, najdeme si jiné cesty, než byly ty, které se ukázaly jako nespolehlivé a hlavně o tom asi nebudeme moc psát, protože úspěch budí závist a ta nikdy k ničemu nebyla.
