Článek
Molitanová jáma nebo také Jump Academy je skákání do molitanových kostek. Vyzkoušeli jsme tento druh skákání celkem dopodrobna a dlužno k tomu jen dodat, že to můžeme doporučit. Přestože jsme skákali jak diví, tak se nikomu nic nestalo, přežili jsme všichni a v plném počtu jsme se mohli opět odebrat domů.
Je zajímavé, že moderní doba, tím myslím dobu tak od začátku devadesátek, přinesla, nechci říct „nové sporty“ nebo „nová sportovní vyžití“, ale určité nové možnosti, které zde dříve nebyly a ve své nejpodstatnější podstatě se všechny nové možnosti daly rozdělit na dvě kategorie - bezpečné a spojené s určitým rizikem. Často jsem potom nad tím přemýšlel, že všude asi něco nekalého nebo nebezpečného číhá a že je docela dobře možné naučit se poznávat a rozeznávat lidi, kteří se umějí vyhnout nebezpečných věcem a situacím a lidi, kteří to nezvládnou. Když se tak ohlížím zpátky, tak si říkám, kolik jsem viděl dobrodružných filmů s Arnoldem Schwarzeneggerem, určitě mohlo být natáčení mnohokrát nebezpečné nebo riskantní, popřípadě jsme mohli Arnieho vidět v nebezpečných a riskantních situacích a mohli jsme jej obdivovat, jak je odvážný nebo jak je pro své diváky obětavý, ale ve skutečnosti bych nyní, s odstupem času spíše konstatoval, že kdepak Arnie, ten byl na sebe opatrný a za všech stran pojištěný a zajištěný, aby se mu nic nestalo, jako málokdo. Nejvíce riskantní věci, které odvážně provedl byla jízda autem, samostatné řízení, let letadlem, setkání s fanoušky (to bývá dost riskantní, protože nikdy nevíte, kdo vás něčím vezme přes hlavu), ale většinou byl zajištěný podobně jako Keanu Reeves, k němuž se též nedá přiblížit na méně než dva metry.
Kdy se podíváme kruté realitě tváří v tvář, tak vidíme, že hodně lidí nedokáže vůbec odhadnou, co všechno je může čekat, když nebudou chvilku dbát na své osobní bezpečí.
Jedním z mých nejlepších přátel byl Vláďa Klusák, vynikající pianista, s nímž jsem se znal dlouhá léta, dělali jsme dohromady různé pořady pro studentské kluby, Vláďa též skládal hudbu pro naše filmy, které jsme realizovali pro Krátký film Praha a řekl bych, že měl, co se týká umělecké kariéry v Čechách docela dobře našlápnuto - a on si najednou usmyslel, že si udělá pilotní průkaz, ještě si pamatuji, jak jsem říkal, že je to hloupost, zbytečný risk, rozumný člověk by nikdy neměl dělat cokoliv, co by ho mohlo ohrozit, pokud k tomu není opravdu pádný důvod - v jeho případě ten důvod skutečně chyběl - Vláďa byl mimořádně úspěšný muzikant, klavírista a skladatel a v roce 1990 se zabil při nehodě na závěsném kluzáku (málem jsem napsal klusáku), což je natolik mimořádně hloupá situace, že se zdráhá veškerému popisu. Zbytečná smrt? Ano, dokonale. Podobně jako když odešel legendární businessman Petr Kellner, proboha, co tomu člověku chybělo? Jak to, že se nedokázal postarat sám o sebe a o svoji rodinu? Stačilo by, kdyby kritického dne nikam nechodil...
Nevím, zda-li si ještě pamatujete na jednoho z nejbohatších Čechů Fidelise Schleého, který zemřel den před svými 70. narozeninami v roce 2018. Taky to byla zbytečná smrt. Kupodivu ale Fíďa jakoukoliv rozumnou pomoc odmítal.
A tak jsme si říkali, že budeme raději skákat do molitanu.
