Článek
Určitě jste nikdy neviděli žádnou frontu na moje knihy. Je to zajímavé, ale já také ne. Přestože jich vyšlo už požehnaně, Kniha času, Magie života, Magie sexu, Věčný příběh, Astrální magie, Domácí orákulum, Psychopat v rodině a k tomu asi šedesát menších publikací (čtení do kapsy). Jeden čas byl plný internet mých povídek, které předtím vycházely několik let časopisecky, dnes se nedají sehnat ani ty časopisy, ani ty povídky a ani již zmíněné internetové stránky.
Vlastní webovky, kterých jsem měl jistého času šest nebo sedm a kde byly stovky mých povídek, článků a fejetonů a různých zamyšlení a rádobyvtipných poznámek se začaly jakoby samy od sebe rušit a mazat asi před dvěma lety a zbytek mi tak nějak proklouzl mezi prsty, takže už dávno nevím, kam se všechny klenoty mé verbálně intelektuální činnosti poděly.
Několik let jsem pracoval pro Krátký film Praha, kde jsem natáčel animované (většinou autorské) filmy, natočil jsem také animáč, zřejmě asi jediný profesionální animovaný krátký film s Kájou Saudkem, který vstoupil do českého kulturního dědictví, taky se to tak jmenovalo - Nečekané dědictví a jedna z mých vzácných knížek, Magie sexu byla přeložená do ruštiny a vyšla v Rusku.
Já a Rusko, to je taky kapitola sama pro sebe, protože rusky jsem se nikdy pořádně nenaučil, přestože jsme měli ve škole povinnou ruštinu nebo možná že právě proto, ale moje Magie sexu v Rusku vyšla a vzbudila velkou pozornost, je možné, že tam podle ní dodnes natáčejí erotické filmy.
U nás, původně v Československu, později v České republice jsem hojně spolupracoval na různých erotických pořadech pro televizi, no a potom jsem dostával ne desítky nebo stovky, ale tisíce nadšených dopisů a nabídek na další spolupráci, jenomže, když to bylo z Ruska, tak já neumím rusky ani pozdravit a když mi to přišlo na soukromou adresu, tak mi vždycky z pošty vzkázali, ať si přijdu pro dopisy s prádelním košem a když jsem přišel s košem na prádlo, tak jsem většinou zjistil, že to najednou neunesu, takže jsem pendloval mezi poštou a Gdaňskou ulicí, mým tehdejším bydlištěm, autem, doma jsem na došlé korespondenci tupil nůžky a nože a potom jsem seděl v pokoji, po pás zasypaný mnohastránkovými dopisy v ruštině a potom, aniž bych se dozvěděl, co mi kdo píše, jsem zase všechno nosil do sběru. Často jsem nad tím přemýšlel, z hlediska osudu, do jakých hloupých situací se můžete dostat, aniž tušíte, kdo za to vlastně může.
Doba byla tenkrát taková divná, normálně by si člověk řekl, že je to dobrá příležitost k tomu, abych začal vydávat další věci a udělat z toho prostě business, ale skutečnost byla taková že se mnou nechtěl nikdo spolupracovat. Ani zadarmo, ani za peníze. A myslím, že v tom byla prostá závist, což se projevilo později, když jsem začal spolupracovat s Hustlerem Larryho Flynta, v podstatě jsem z té spolupráce vesele žil asi osm let, ale současně bylo zajímavé, že jakmile jsem se v Česku začal jevit jako spolehlivý a konkurenceschopný autor, hned jsem začal ztrácet původní spolupracovníky a to většinou tak, že jsem najednou zjistil, že se se mnou nikdo nebaví a že nikoho moje práce ani výsledek publikační činnosti nezajímá. Pak jsem si říkal, že asi nejenom v Rusku, ale i u nás musím mít pověst nafoukaného sebestředného Narcise, který vám neodpoví ani na pozdrav, tak proč se s takovým podivínem vůbec o něčem bavit?
A vždycky za tím stál nějaký psychopat nebo těch psychopatů bylo i víc a ti vás pomlouvali, co se do vás vešlo.
Vždyť to přece není normální, že se mnou, který zde přes padesát let pracuje jako literární nebo copywriterská fabrika nikdo neučinil ani jeden jediný větší rozhovor nebo interview. Začínal jsem profesionálně psát, když mi bylo sedmnáct, teď je mi už sedmdesát osm a mám za sebou poměrně dost rozhovorů, ale všude vystupuji pouze jako „Velký Mág“ nebo „známý astrolog“. Nikde jsem neměl možnost pohovořit o své práci a o svém díle a o svých knihách jako spisovatel, umělec nebo copywriter.
S úžasem tedy sleduji, jak se tady chystají, tvoří a uveřejňují hodinové rozhovory s nevýraznými lidmi takříkajíc o ničem, probíhají soutěže ve vaření, v tanci nebo v rychlosti loupání zeleniny a mytí nádobí a tam, kde by to mohlo být skutečně zajímavé, inspirující nebo podnětné jsou diskuze nebo zveřejňování vlastních názorů raději zakázané.
