Článek
Zkoušeli jste někdy psát si deník nebo zeptám se ještě jinak, zkoušeli jste někdy začít si psát deník? Pokud ne, tak asi ani nevíte, o co jste se připravili.
Jak začít? Naprosto jednoduše. Každý den, nejlépe večer před spaním, si zapište do jakéhokoliv použitelného sešitu nebo sešitku nebo můžete využít mailovou poštu v počítači, nejdůležitější události, na které si vzpomenete.
Například, dopoledne jsem byl u zubaře a objednal jsem se na dentální hygienu. Šel jsem do práce, ale zapomněl jsem si doma mobil, protože bylo chladno, takže jsem si vzal jinou bundu a potom jsem se musel pro mobil vracet.
K obědu jsem si dal knedlo zelo vepřo, to jsem už dlouho neměl a bylo výborné.
Odpoledne jsem šel na poštu a potom jsem se stavil v balíkovně u naší pošty pro zásilku z e-shopu.
Tímto způsobem můžete pokračovat, zápis může být stručný, například, dopoledne odečet elektroměru nebo se můžete rozepsat podle toho, co vás ještě napadne.
Samozřejmě, žijeme v racionálně realistickém světě, kde má mít všechno své racionální opodstatnění.
Určitě jste slyšeli, kolikrát se stalo, že možná i ve vašem blízkém okolí najednou zmizela dospělá a většinou i svéprávná osoba a teď ji všichni, kdo ji znali, hledali a často byla už do hledání zapojená i policie. Nikdo ale nemohl přijít na kloub záhadě, proč zmizelá osoba nechala doma mobil a klíče od bytu nebo proč zmizelý zmizel v domácím oblečení, v teplákách a i když musel jít ven, tak se na to ani nepřevlékl nebo si vzal jen deštník, ale nevzal si mobil - jsou to záhady, které později tu s větším, tu s menším štěstím luští odborníci z řad kriminalistů. Většinou je to tak, že když má člověk dojem, že opouští byt jen na chvilku, jde pro balík, pro dobírku, pro pizzu, tak s sebou nebere doklady a hotovost a často ani klíče.
Četl jsem dnes několik čerstvých případů zmizení dospělých osob a řekl jsem si, že by možná nebylo od věci, kdybych k tomu napsal pár vlastních poznatků ze své praxe.
Jak jsem již řekl, celý život jsem propagoval psaní deníků, protože se mnohokrát ukázalo, že později, když někdo zmizel, ale zůstal po něm deník třeba i se stručnými zápisky, měl najednou cenu zlata.
Jednou se ztratil pán, takový ten klasický rodinný děda a nikde nebyl k nalezení, rodina nahlásila zmizení policii, nicméně, uplynuly dva dny a děda nikde. Ale zůstalo po něm pár poznámek, z nichž vyplývalo, že potkal nějaké své dávné spolužáky snad ještě ze základky a že se chtěli večer sejít někde v parku, zavzpomínat na staré časy a zřejmě si chtěli od dědy i půjčit pár stovek, protože na tom zrovna byli dost bídně.
To bylo sice vše, ale i tak to stačilo k tomu, abychom si řekli, aha, někdo tady byl, kdo o sobě tvrdil, že je bývalý spolužák a teď zkouší vytáhnout z dědy peníze, i kdyby to bylo jen pár drobáků, takže bylo jasné, že borci diagnostikovali u dědy začátek demence a zřejmě ho chtěli odtáhnout do parku, kde nebyly kamery, ani žádní svědkové, kteří by je mohli později poznat, takže s nejvyšší pravděpodobností ani nikam společně nejeli, ani metrem, ani tramvají či autobusem, ani nešli do žádného obchodu, nic nekupovali, zřejmě z dědy nějaké peníze vytáhli, bez použití násilí, aby nenechali stopy, ale nechali ho stát někde ve křoví, načež zmizeli. Tím se zúžili možnosti, kde mohl být starší, už ne tolik bystrý muž nalezen a skutečně, po necelé hodině hledání, bylo to v Praze, ve Stromovce, dědu našli, hladového a zmateného, seděl na lavičce, nevěděl, kde je a pořád jen opakoval, že bychom jej už mohli odvést domů. Trochu to připomínalo starý český film Romance pro křídlovku, ale tak už to prostě chodí.
Horší případ se stal, když jedné paní zmizela její spolupracovnice, bylo to na horách, kde měli na horské boudě podnikový večírek nebo spíše podnikový mejdan, odpoledne tam přijeli několika auty a po půlnoci chtěli zase odjet. Zmizelá si odskočila na toaletu, nechala na stole brýle a mobil, ale na záchodě nebyla, prostě najednou zmizela a nevzala si s sebou ani kabát, i když to bylo v zimě a venku už byla docela slušná kosa. Všichni nejdříve uvažovali, jestli nemohla zmizet s někým, kdo se též rozhodl odejít, ale i když lidé mají většinou bujné fantazie, tak si nikdo na nic nevzpomněl, vypadalo to spíše, jakoby se po ní zem slehla.
Příští den, když jsem se tento případ dozvěděl, tak jsem se pouze zeptal, jestli je v okolí nějaká voda, rybník, jezírko, větší potok, no, samozřejmě tam tekl docela velký potok a byl tam i rybník, tak jsem jen řekl, že nemá cenu ji hledat, že ji objeví až na jaře - a tak se také stalo. Hledali ji zbytečně a paní si, bohužel, žádný deník nevedla, jinak bych se vsadil, že by tam stálo, že se znala s někým z té restaurace, odkud zmizela a že se někde v temném tichu lesa pohádali, načež nejdříve zmizela ona, potom on odjel svým autem. A teprve potom ji začali hledat. Ale většina lidí si zpravidla špatně pamatuje i věci, které mají delší dobu přímo před sebou, na očích, anebo si prostě nevšímají toho, čeho by si všímat měli. Škoda, tady to mohl jeden prostý, menší deníček s několika trefnými poznámkami zachránit.
Přišla za mnou rodina, že se jim ztratila maminka. A to tak, že docela záhadně. Seděla v kuchyni a najednou tam neseděla. To bylo na tom to divné - nic si s sebou nevzala, ani občanku, ani peníze, ani klíče od bytu - a najednou byla pryč. Jinak bychom mohli uvažovat, že měla tajného milence, s nímž měla už delší dobu naplánovaný útěk do zahraničí nebo, že si našla někoho, kdo byl ochotný ji delší dobu skrývat, i když nikdo netušil, proč by se měla někde schovávat nebo někde žít jak na útěku. Tady byla nejdůležitější informace, že si s sebou nic nevzala.
Jediná moje otázka byla, jestli mají doma něco jako obyvatelnou půdu nebo obyvatelný sklep, popřípadě sklep jako protiatomový kryt, anebo, jestli nemají zahrádku s chatičkou - a to byla ona rána do černého. Měli malou zahrádku v nenápadné zahrádkářské kolonii, ani ne pět minut od hlavních dveří na ulici. Paní mohla vyběhnout z předsíně, ani si nemusela brát boty a za chvilku byla v chatičce. Romantika. Jenomže právě tady ji našli za dva dny otrávenou kysličníkem uhelnatým. Je zajímavé, že podobných případů se stala celá řada, stačí k tomu kůlna, kde se dá v létě romanticky přespat a špatně táhnoucí malá kamna na uhlí.
Takže ukončím naši malou exkurzi do světa záhadných zmizení tím, čím jsme začali - pište si deník a zapisujte si všechno, co vás z jakéhokoliv důvodu zaujme. Nikdy nevíte nakolik se tento nápad může ukázat jako užitečný.
zahrádka CO
