Článek
Nejdříve si řekněme, co to ta inteligence vlastně je. V podstatě je to schopnost uvědomit si svou vlastní existenci, schopnost uvědomit si tvar a polohu svého těla a vyhodnotit signály, které pomocí smyslů získáváme o svém okolí neboli životním prostředí, v němž se nacházíme. Víme, že máme, zjednodušeně řečeno pět smyslů, zrak, sluch, hmat, chuť a čich, z nichž nejdůležitější je hmat. Není to zrak, jak by možná tvrdila většina dotázaných, je dokonce možné, že kdybychom neměli hmat, že bychom neměli ani tu inteligenci, ale k tomu ještě přijdeme.
Díky pasivnímu a aktivnímu pohybovém aparátu se můžeme pohybovat, což je celkem pochopitelné a díky smyslu pro rovnováhu můžeme chodit, skákat (původně možná i z větve na větev), dělat kotrmelce a na hrazdě veletoče a přesto se opět udržíme na nohou a dokonce se můžeme předvádět jako provazochodci.
K udržení rovnováhy používáme intuici a vnitřní cit, nemusíme experimentovat s každým krokem. Takže, když řeknu „smysl pro udržení rovnováhy“, tak víme, o čem je řeč. Je možné, že opice nebo člověk má jiný vnitřní smysl pro udržení rovnováhy než třeba delfín, protože delfínovi nehrozí, že by mohl někam spadnout.
Když si vezmu papír a čárou jej rozdělím na pravou a levou stranu, tak můžu třeba na pravé straně nakreslit dvě kolečka a tři křížky a pravou stranu nechám volnou. Vnitřně cítíme, že grafická symbolika není v rovnováze. Na jedné straně jsou dvě kolečka a tři křížky a na druhé straně není nic. Kdybych šel po provaze a v jedné ruce bych něco nesl, ale nevyrovnával bych stabilitu něčím, co bych držel v druhé ruce, mohl bych spadnout. Nebo spíše, musel bych spadnout.
Když ale budu mít obě ruce stejně zatížené, udržím potřebnou rovnováhu. Doufám, že se chápeme.
Pomocí matematických symbolů můžeme zapsat kolečko plus kolečko plus křížek plus křížek plus křížek rovná se (rovnítko znamená bod, kolem kterého se všechno točí) a na druhou stranu této vznikající rovnice musím dát to samé. Potom vznikne rovnováha. Kolečko rovná se kolečko, křížek rovná se křížek.
Kdybych použil mechanické váhy, mohu je označit jako racionální systém. Vyrovnáním závaží jsem dosáhl rovnováhy v racionálním systému. Pokud si totéž pouze představím a dospěji k názoru, že jsem dosáhl pocitově jakési mentální nebo pocitové rovnováhy, mohu tvrdit, že se mi podařilo transformovat iracionální pocit udržení rovnováhy do racionálního systému.
A to je právě onen moment, kdy mohu začít uvažovat o inteligenci - čili inteligence je schopnost přenést nebo transformovat iracionální pocit udržení rovnováhy do racionálního systému.
Matematika je mentální nástroj, který se dá použít při představě dosahování rovnováhy. V matematice používáme čísla - a pokud se zeptáme, co je to číslo, můžeme lehce zjednodušeně říct, že číslo je vyjádření mohutnosti ohraničené množiny. Může to být například deset korun nebo také deset hrnců, ale je jasné, že když si od někoho půjčím deset korun nebo deset hrnců, tak, aby byla zachována rovnováha, musím vrátit deset korun nebo deset hrnců. Zvláště, když budou nestejně těžké. Kráčíme po provaze, ale pocitově zachováváme rovnováhu. Kdyby nám jeden hrnec vypadl z ruky, spadneme pravděpodobně i s ostatními devíti, nestejně těžkými hrnci.
Je úplně jedno, jestli to bude kontrolovat vystupující žonglér nebo třeba divák z hlediště. Rovnováhu nepřesvědčíme pomocí argumentů, ale pouze tím, s čím právě pracujeme.
No a když už jsme tak daleko, že si dokážeme představit mechanicky dosaženou rovnost, dosáhneme i toho, že se nenecháme ani přirozenou, ani umělou inteligencí přesvědčit, že je v pozorování disharmonie, když tam není. Na to, aby mi někdo sděloval falešné zprávy, na to nepotřebuji umělou inteligenci, stačí, když do výuky pošlu místo spolehlivého učitele třeba opilého školníka. To už se ale bavíme o něčem jiném, než o principu práce s dobře seřízenou umělou inteligencí.
