Článek
Čarodějnice jsme vždycky slavili nebo spíše „slavili“ nebo jsme si je prostě připomínali 30. dubna. Od začátku devadesátých let, kdy se konečně smělo o těchto věcech, týkajících se magie, rituálů, čarodějnictví a lidových zvyků, které se spojovaly s „čarodkami“ psát a mohli jsme o nich mluvit v televizi a v rádiu (což byl obrovský pokrok) jsme vyprodukovali desítky článků a různých pojednání, kde jsme často vycházeli i z vlastní zkušenosti, popřípadě ze znalosti určité lokality.
Byla to zajímavá léta a bylo též zajímavé sledovat, jak se zvyk slavit Čarodějnice šířil českými kraji a jak se k tomu přidávaly obecní úřady a hasičské sbory.
V Praze se slavilo hlavně Na Kampě, Na Petříně a ve Stromovce, všude plály ohně a samozřejmě plály také na soukromých pozemcích a k tomu většinou ani nepršelo, co si vzpomínám, tak nám propršely pouze jedny Čarodějnice, ty byly takové trochu smutnější, později se zase musel omezovat počet ohňů, protože bylo dlouho sucho a hrozilo nebezpečí požárů.
Na Kampě a u Karlova mostu se pořádaly čarodějnické průvody, i s veškerým bubnováním a hraním na píšťaly, k tomu vždycky vystupovala nějaká skupina, žonglující s ohněm, tak jak to máme též zachycené na našich videích. Už to ale byla spíše show a my sami jsme ve větším měřítku nic podobného neorganizovali, ani nepomáhali organizovat, nás vždycky zajímal spíše takový ten ideový a osvětový základ, o němž psali národopisci, jako třeba Čeněk Zíbrt. Což si myslím že právě národopis je něco, co nám v současnosti palčivě chybí.
Jinými slovy, kdybych měl někomu, kdo se to tady pokouší všechno řídit poradit, co by měl a neměl dělat, tak bych asi doporučil méně akcí a méně informací ohledně komerce a prodeje energetických nápojů a více akcí, které by se týkaly českého národopisu a samozřejmě také našich dějin.
