Článek
Je to docela zajímavý problém - nemáte nic, zařizujete si nový byt a přemýšlíte, jaká bude pro vás nejlepší postel, jestli pro příští roky zvolíte klasickou velkou manželskou, nejlépe dubovou postel nebo budete spát na karimatce, protože jste sportovně založení a chrnět na zemi vám připadá zdravé a mladistvé?
Když to vezmu popořadě, tak nejdříve jsem jako dítě bydlel s rodinou v bytě, kde jsem měl středně velkou postel, která v sobě měla prkna, ale nebyla to prkna, která znamenají svět, spíše to byl takzvaný rošt, na kterém ležely tři obdélníkové matrace, ale nevím, co bylo uvnitř těch matrací, asi koňské žíně, bylo to takové dost těžké a těžko ohebné a poměrně tuhé. Přes matrace bylo natažené prostěradlo a posteli jako takové dominovala těžká duchna a v tom jsem vydržel trávit dlouhé noce (nejenom na Vánoce) několik let.
Potom jsme se stěhovali a došlo k výměně postelí a najednou jsem zjistil, že přespávám na rozkládacím gauči, který měl v sobě ocelové pružiny a základní plocha je mírně nakloněná, ale zvykl jsem si. Potom se naši rozvedli a otec se odstěhoval a najednou jsem měl pro sebe poměrně velký pokoj, ale nebyla tam postel. Bylo mi v té době 18 nebo 19 let a protože jsem vnuk úspěšného mistrovského truhláře, vyrobil jsem si svou vlastní velkou postel, takzvané letiště s úložním prostorem a bylo to docela super řešení, protože se do ní vešla spousta věcí, asi jako do skříně a nahoře, na dřevěných deskách byly dvě molitanové matrace, dva metry dlouhé a metr široké a skoro 10 cm tlusté a na těch se spalo parádně.
Postel toho se mnou zažila poměrně dost, kdyby mohla vyprávět, tak by to bylo možná i na dvě dobrodružné knihy. Čtení pro dospělé.
Pak přišlo další stěhování, kdy jsem se musel přesídlit do skromnějších poměrů a několik let jsem přespával na molitanech, pohozených na zemi. Ale dobrý.
Potom jsem se podruhé oženil a spal jsem se svou ženou v klasické ložnici na manželské posteli, načež jsem se odstěhoval na pár let do Německa, kde jsem žil a pracoval a spal v různých postelích, hlavně jsem si oblíbil takové ty válendy s úložním prostorem, ty byly dobré a po přestěhování zpátky do Prahy jsem opět přespával na molitanech na zemi a potom jsem opět přesídlil na „letiště“ dvakrát dva metry. V předposledním bytě jsem měl pět postelí, takže jsem je mohl dle libosti střídat, to nebylo špatné, teď mám k dispozici šest velkých matrací, z nichž jsou opět nejlepší matrace molitanové, takže, když se směle ohlédnu dozadu do minulosti, na celé čáře vítězí molitanová matrace, silná cca tak 7 - 8 cm. Nad ni prostě není.
K tomu je dobrý větší polštář pod hlavu, menší polštář pod hlavu a tři deky, které se dají různě kombinovat a střídat.
Většinou spím na boku, nespím na zádech, ani na břiše, nemám žádné bolesti páteře, ani bolesti kloubů. Matraci mám položenou na pevné podložce, nejčastěji na zemi.
Hlavně se vyhýbám příliš měkkým podkladům, asi bych se moc nevyspal, kdybych si dal dvě molitanové matrace na sebe, i když i podobné experimenty jsem zkoušel, ale není to ta nejlepší cesta. Stejně špatně se spí, když si lehnete pod okno, ať už otevřené nebo zavřené. Když vám budou vlasy vlát v sychravém vánku, tak si moc neodpočinete a spíše se nachladíte.
Je možné, že kdybych ještě mohl zvolit trochu vyšší polohu, například, aby matrace byla tak třicet cm nad zemí, že by to bylo ještě o poznání lepší, ale to už je lepší odzkoušet si to v praxi.
Jsou lidé, kteří se dobře vyspí, jen když leží na matraci, která je nahoře (palanda) ale není jich moc, spíše se dá čekat, že normální člověk bude mít strach, že spadne, což většinou není nic příjemného.
Složitější je to také s otázkou jak přistoupit k pozorování počítače, televize nebo jakéhokoliv monitoru z postele, jestli si to raději na 100% odepřít nebo si třeba půlhodinku dovolit, upřímně řečeno, nevím. Já osobně jsem u klávesnice počítače nebo u monitoru nikdy nic nepil, nejedl, ani jsem nekouřil, ani jsem se nepokoušel v klidu usnout. A pořád spím dobře. Jak do vody hozený dudek.
