Článek
Jsou lidé, kteří přistupují ke svému životu a ke své budoucnosti poměrně laxně a téměř bez zájmu. Zvláště pokud se jim podaří získat a zajistit si dobrou práci nebo jak se tomu často říká „dobře placenou“ práci, tak už se většinou o nic dalšího nesnaží a často v jakémsi položivotním útlumu tráví svou existenci, hlavně, že jsou peníze na jídlo a na nájem. Není třeba o nic dalšího bojovat, není třeba se o nic dalšího snažit.
Pokud má někdo smůlu a přijde o práci, přijde o pravidelný příjem, selže mu zdraví, rozpadne se mu vztah a rodina, musí se starat o někoho blízkého, který se o sebe sám postarat nemůže, nedokončí školu či jakékoliv vzdělání, tak obvykle ztratí přátele, stejně jako ztratí jakékoliv životní jistoty a ztratí i lidi, kteří by ho mohli podržet nad vodou nebo podpořit.
Nelítostná společnost jej odsune na svůj okraj a odsoudí jako losera a jakmile se kdokoliv ocitne v pozici (v Čechách asi) lůzra, není většinou cesty zpět. Ztratí jakékoliv finanční charisma a přestane být viditelný.
Možná se jedná o odvrácenou tvář demokracie, která se nám snaží vlísat do přízně tím, že (zdánlivě) nám všem dává na startovní čáře maratonu nebo spíše štvanice, které říkáme svobodný život, stejné možnosti. Ale možná se jedná o náhodný výběr podle toho, jak se která z přítomných sudiček zrovna vyspala a jakou má náladu, je jedno, jak to nazveme, všichni víme, jak to vypadá v praxi.
Nedávno jsem studoval české divadelní a filmové herce ještě z doby černobílé a zaujal mě mezi nimi jeden nadšenec, který pro svou hereckou kariéru udělal skutečně asi všechno, co udělat mohl. Hodně se orientoval na budoucnost, šťastně přežil i filmový přechod z němé éry do éry zvukové, stal se populárním a známým a sám sobě dal přezdívku Ferenc Futurista - a v podstatě to skutečně myslel tak, že on jako Ferenc se orientuje na budoucnost, myslí na ni a snaží se svou budoucnost ovlivnit natolik, aby si vybudoval slávu a kariéru.
Nakonec český herec a sochař Ferenc Futurista, vlastním jménem František Fiala zemřel (podle mého názoru vyčerpáním) v roce 1947 ve věku 56 let.
Vzít svůj osud do vlastních rukou je nesmírně těžké. Když to budu posuzovat podle všeobecně platné symboliky, všichni vstupujeme do světa dospělosti jako Ferenc Futurista, myslím na svou budoucnost, potom se pár let snažíme jako Ferenc Kulturista, protože kulturista je nejlepší symbol člověka, který se snaží pracovat na sobě a na své budoucnosti, na svém zjevu a na možnosti podnikat sám za sebe a samostatně vydělávat peníze a všichni končíme jako Ferenc Fatalista, když zjistíme, že to nejde.
