Článek
Je tomu už 14 let, takže nic z toho, co zde vidíte, už dávno není pravda, spíše se pravdě podobá to, že nic z toho už nikdy neuvidíte, byla to doba, kdy čarodějnice mohly volně poletovat po Praze, což také dělaly, unášely malé děti a házely je do Vltavy, odkud je museli lovit hasiči a potom je vraceli rodinám. Dneska jsou děcka přilepená k mobilům, takže se chytají snadněji.
Sem tam se musela nějaká ta čarodějnice zlikvidovat a my jsme stále byli toho a celou druhou polovinu dubna a první polovinu května jsme o tom psali do bulváru nebo jsme se museli skrývat v bunkru proti čarodějnicím. Nejvíce skrýší, kde se mohl běžný občan ukrýt před řáděním čarodějnic, bylo pod Petřínem a na Kampě.
Na Kampu za čarodějnicemi v té době chodil i známý egocentrický či excentrický malíř Reon Argondian, občanským jménem Jan Zahradník (je zajímavé, že bydlí na Petříně v Zahradníkově domě, ale to jen tak na okraj). Kousek vedle, v Petřínské ulici zase bydlela moje matka, stará čarodějnice a občas jsem tam s ní bydlel i já. Copywriter a spisovatel a částečně též externí redaktor, všechno v jednom. Takže jsme měli možnost držet čarodějnice pod kontrolou a všechno sledovat. Jó, to byly magické časy! Přežili jen nesmrtelní a jinak si nikdo na nic nevzpomíná.
Video jsem natáčel na telefon, který ještě ani nebyl mobilní, hlavní jeho část jsem musel nosit v nůši na zádech nebo vozit pomocí ručního vozíku, který známe z řidičských testů z té doby.
