Článek
To je pravda, kdo by nechtěl mít svoje letiště? Když jsem tak o tom přemýšlel, řekl jsem si, že to snad nemusí být až tak složité, když bychom požádali vedení Letiště Václava Havla, jestli by nám mohli přenechat půlku letiště, že by se nám to docela hodilo k práci. Mohli bychom tady dělat zajímavé fotky, natáčet videa, která by se jinde ani natočit nedala a měli bychom zde i klid k vymýšlení příběhů. Každý spisovatel nebo copywriter, scénárista, popřípadě režisér potřebuje mít pro svou práci určitý prostor, kde bude mít klid na tvorbu. A k tomu je Letiště Václava Havla jak stvořené.
Jen tak mimochodem, Václava Havla jsem znal osobně, když ještě pracoval jako pomocník pomocného laboranta na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze 6, v Dejvicích.
On pracoval na Katedře koksárenství a plynárenství na Fakultě paliv a já jsem pracoval na Katedře koksárenství a plynárenství na Fakultě paliv a i když jsme to s tou pracovní docházkou neměli zrovna stoprocentně uspokojivé, tak to by musela být skutečně hodně velká náhoda, abychom se tam během roku aspoň jednou nepotkali. Potkali, popili kafíčko nebo i něco ostřejšího, tenkrát se na Fakultě paliv v pracovní době popíjelo, řekl bych, že se tam popíjelo přímo bohatýrsky.
Samozřejmě jsme měli s Vencou plno společných přátel z okruhu umělců, televizních moderátorů a hlavně moderátorek (například tehdejší hvězda televize Nova, Mirka Všetečková, posléze Čejková, byla s námi poměrně dost často a řada dalších, posléze jiných zrovna tak) a občas jsme se bavili, jaké by to bylo, mít své vlastní letiště. To jsme ještě netušili, že jednou bude Ruzyně přejmenována na Letiště Václava Havla.
Vašek se tenkrát zajímal o esoteriku a o magii a o čarodějnictví a samozřejmě také o rituály, byl dokonce členem jakéhosi bratrstva a často jsme mluvili o tom, jestli by se člověk mohl stát natolik neviditelným, že by mohl třeba projít vrátnicí, aniž by si ho někdo všiml.
Později jsme to vyzkoušeli na vrátnici tehdejšího letiště Ruzyně - a povedlo se nám to. Dostali jsme se až na řídící věž, aniž by si nás kdokoliv všimnul.
Když jsme potom mluvili ne s řídící věží, ale s řídícími pracovníky té samé věže, tak říkali, že to, co jsme dokázali, se zatím nepovedlo ani mimozemšťanům, i když se o to také pokoušeli. Byli ale vidět a pracovníci ostrahy je zachytili a zneškodnili. Ale dostat se až do posledního patra legendární ruzyňské letištní věže se nepodařilo nikomu.
Vrátní tenkrát na popud našich vědců, hlavně tehdejšího soudruha mága Kahudy, který měl svou vlastní katedru na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, hojně požívali přírodní doplněk stravy s beta karotenem na noční vidění, ale i tak viděli potmě stejný kulový, jako všichni ostatní.
Nám se to však nakonec podařilo a šéfové letiště se vyjádřili v tom smyslu, že teď už ani nemá smysl, aby se letiště dále jmenovalo Ruzyň nebo Ruzyně, že to přejmenují rovnou na letiště Václava Havla.
Shodou okolností to prostě opět vyhrál Venca, i když jsem se už těšil na Letiště Ravena Argoni nebo Letiště Ravena Argoniho.
Ve vstupní hale letiště je velká tapisérie nebo co to vlastně je od výtvarníka Petra Síse, což byl můj spolupracovník v Krátkém filmu, ve Studiu animované tvorby Jiřího Trnky, když ještě bydlel v Nerudovce a potom emigroval do Ameriky a přestal být slavný jako brněnský diskžokej a ilustrátor dětských knížek a začal být slavný jako mezinárodní výtvarník.
No, možná by se i našel někdo, kdo by se rád naučil, jak se na určitou nebo i neurčitou dobu stát neviditelným, ale vzhledem k tomu, že to všechno dopadlo, jak to dopadlo, tak se na to běžte zeptat Petra Síse nebo si přečtěte všechny hry od Václava Havla a naučte se je zpaměti, je to tam popsaný. Mě se na nic neptejte, já akorát umím být neviditelný, ale neřeknu vám, jak toho dosáhnete.
