Článek
Obdivujeme krásu a obdivujeme techniku, přestože často ani nevíme, jak bychom mohli krásu čistě z technického hlediska definovat. Máme rádi dokonalost, zvláště tu, která je vidět, rádi ji pozorujeme, rádi ji zobrazujeme a rádi se ji snažíme napodobit.
Když jsme se projížděli po moři, padala mi brada z celkového dojmu síly a nezávislosti, když jsem tak nad tím uvažoval, cítil jsem před touto, řekl bych demonstrací síly oceánu skoro až strach, vůbec nechápu odvahu lidí, kteří si kdy řekli, že vlezou do batyskafu, aby se ponořili do nevyzpytatelných hlubin, zvláště, když to bylo jen tak ze zvědavosti, co tam dole uvidí, nikdy bych prostě do batyskafu nevlezl, stejně jako bych si nikdy nešel na noc lehnout pod buchar, i kdyby mě kdokoliv ujištoval, že všechny pojistky, vypínače a jističe jsou vypnuté. Podobné pocity jsem míval, když jsme někam letěli letadlem, mašinka je to hezká, i když asi pro mě příliš složitá až nevyzpytatelná, neříkám, že jsem lítal hodně, ale dost na to, abych si jednoho dne po prožitých turbulencích řekl a dost, nejsem blázen, proč bych měl riskovat, když nemusím, takže za posledních dvacet let jsem již letadlem neletěl ani jednou - a kupodivu mi to vůbec nechybí. Stejně tak mi nechybí často až nechutně vysoké hory, po kterých bych se snažil šplhat - když se rozhlédnu, tak vidím kolem sebe neskutečné množství lidí, kterým bych mohl s něčím pomoct, aniž bych přitom vlál někde ve vzduchu. Tak proč se zbytečně vysilovat?
Člověk by se měl co nejlépe naučit základní věci, které potřebuje ke svému přežití, měl by se naučit vážit si svého života a své svobody a vyhýbat se zbytečně riskantním podnikům, asi bych se nikdy nevydal na turistickou cestu do Albánie, když vím, že to může být občas až padesát na padesát, že člověk někde zmizí a na to, abychom někde zmizeli jen tak, jsme přece jenom až zbytečně moc dlouho chodili do různých škol a sbírali vědomosti ze všech možných oborů, měli bychom si též vážit práce druhých, kdybychom někomu udělili titul inženýra a hned nato bychom ho vyhodili z okna, asi by se na nás ostatní dívali s lehkým údivem, ne-li přímo s nepochopením.
Není špatné obdivovat hezké, dokonalé, ojedinělé a kvalitní věci, ale měli bychom přitom umět vždy zachovat určitou formu a normu, jinými slovy, když uvidím někoho, že se hrne do situace, kterou zřejmě podcenil a snadno se může stát, že bude riskovat své zdraví, popřípadě i život, měl bych mu to aspoň sdělit, i když budu riskovat, že mě pošle někam. Do určité míry a do určitého věku se dá říct, že život je to nejdůležitější a nejcennější co člověk má a bylo by docela dobré si to občas připomenout a nenechat se řídit od lidí, pro které to už delší dobu neplatí.
