Článek
Dnes jsem přemýšlel nad takovým docela zajímavým námětem - jak se člověk může stát slavným? Možná je to hloupá otázka, ale pokud nahlédneme do kadlubu současnosti, kde to přímo vře různými vášněmi, konkurenčním bojem a často i doslova rvačkami o místo na slunci, je otázka, jak se stát slavným, popřípadě známým a slavným naprosto a zcela namístě.
Všichni mi jistě potvrdí a budou se mnou souhlasit, že dostat se (nejenom pocitově, ale i ve skutečnosti, to znamená oficiálně a ekonomicky) do první desítky influencerů naší sluneční soustavy nemusí být z hlediska obživy, bydlení a plnění různých finančních závazků úplně k zahození.
Jak se ale dostat mezi vlivné, až nejvlivnější? Existuje na to nějaký kurz nebo tajný postup, pomocí něhož je možné dostat se až na místo pána zeměkoule nebo zástupce šéfa vesmíru? Pokud si myslím, že vidím správně realitu, vidím ji skutečně správně?
Kolik znám vlivných lidí? Tedy skutečně vlivných? Takových, abych si mohl říct, kolik vlivných lidí znám, tolikrát bych mohl být úspěšným (a možná i podobně vlivným) člověkem?
Necháme si hlavu profouknout myšlenkovým průvanem a přijdeme k závěru, že cesty ke slávě jsou v podstatě dvě. Je jedno, jestli jsou vidět nebo nejsou vidět, ale jsou dvě.
První cesta je vlastní rozhodnutí, vlastní vůle a chtění. Umíněnost a plán. Spolehnutí na vlastní vytrvalost.
Je to cesta, která ze všech reálných možností funguje nejméně, je nejméně spolehlivá, její účinnost se nápadně blíží nule, ale současně se řadí mezi nejoblíbenější a dalo by se říct i nejvíce populární.
V životě se projevuje jako cesta, které se nikdo nediví. Absolvujete základní školu, dostanete se na střední školu a z ní na školu vysokou. Ukončíte středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání a najdete si práci, díky níž si zaplatíte obživu a bydlení a později třeba i založení rodiny, rekreaci v zahraničí, péči o děti a o nemocnou manželku a možná ještě nějaké auto. Na baterky.
Je to cesta, při níž se spoléháte na vlastní schopnosti a věříte, že jste se něco naučili lépe než ostatní, což je ten důvod, proč vás budou mít všichni rádi.
Druhá možnost je pověsit se na někoho, kdo si už tak nějak sám pro sebe dělá kariéru, nikdo z vyšších proti němu nic konkrétního nemá, spíše nad ním visí Damoklův meč osobního úspěchu, který se jednoho dne uvolní a vy dostanete příležitost posunout se na uvolněné místo „jednoho z našich nejlepších spisovatelů nebo fotografů, režisérů, prostě umělců“.
V této oblasti panuje náhoda, která přeje připraveným, ale jak se říká, když pánbůh dopustí, i motyka spustí, řekl bych, že druhá cesta se může pochlubit vyšší účinností a větší úspěšností, než když se spoléháte na vlastní síly a sílu vlastního chtění.
Nejste nic - motyka spustí a jste akademikem. A k tomu dostanete ještě nějaký řád a dál si už děláte co chcete. Pokud neprovedete něco, co se skutečně jen velmi těžko odpouští, omlouvá či přehlíží, máte z hlediska výdělečné činnosti místo, z něhož vás nikdo jen tak na mráz ven nevyhodí.
Je docela zajímavé se trochu zamyslet nad našimi známými a slavnými, herci a spisovateli, fotografy a režiséry, zpěváky a umělci, co kdo naší společnosti ve svém životě poskytl, jak byl užitečný, čím se zasloužil o současnou prosperitu celého národa a z čeho si on sám platil své živobytí, bydlení a řadu další věcí. Je zajímavé dozvědět se, kolik našich velikánů se drželo při životě jen díky sponzorům a mecenášům. A kolik našich veleslavných fotografů dosáhlo v Česku věhlasu jen díky darům a známostem. A různým pozoruhodným příspěvkům.
