Článek
Jdu do fitka, kde si chci zakoupit permanentku na tři měsíce - a chtějí po mně občanku, jdu kamkoliv, kde je první vstup zdarma - a chtějí po mně občanku, jdu na pohovor kvůli zaměstnání nebo práci - a chtějí po mně občanku, chci se přihlásit ke studiu - a chtějí po mně občanku, jdu na poštu pro doporučený dopis - a chtějí po mně občanku, pošlu svou asistentku do obchodu pro litr vína - a chtějí po ní občanku, když byla zima a šli jsme si zabruslit, obsluha v půjčovně bruslí chtěla po nás občanky, průvodčí ve vlaku, kontrolor v autobuse nebo v tramvaji, pokud se mu něco nezdá, chce při kontrole občanku, tedy ne svoji, ale občanku potenciálního hříšníka, pokud hříšník odmítá, volají se policajti - a chtějí vidět občanku, zaměstnanec provozovatele mobilní sítě vám pronajme modem, ale chce vidět občanku, chcete si cokoliv vyřídit u jakékoliv mobilní sítě, chtějí po vás občanku, úředník v bance se živě zajímá o vaši občanku, potom vám řekne, že vám banka nic nepůjčí, často chce vidět občanku i prodavač eshopu, chcete podepsat smlouvu na tarif, chtějí vidět občanku, jdete k volbám a všichni jsou zvědaví na vaši občanku, jdete k doktorovi, přichystejte si občanku, chcete si na jednu noc pronajmout pokoj, chtějí vidět občanku, podepisujete nájemní smlouvu, chtějí vidět občanku, jdete si zažádat o nový občanský průkaz, chtějí vidět občanku.
Když jsem se po deseti letech emigrace v zahraničí vrátil do Čech, měl jsem německý pas, ale chtěl jsem českou občanku, tak jsem na úřadě plácnul o stůl rodným listem, myslím, že to dokonce byla kopie rodného listu - a od té doby mám občanku, kterou chtějí všude vidět.
Nyní se dostáváme k jádru výpovědi, proč to všechno vlastně píši a proč to už teď vypadá, jako kdybych si na něco stěžoval. V občance máte datum narození a rodné číslo, což jsou podle mého názoru dva údaje, které jsou naprosto soukromé a do kterých nikomu z výše jmenovaných činitelů ale opravdu vůbec nic není.
Tak nějak jsem nevyrůstal o samotě nebo na opuštěném ostrově a dost často jsem se stěhoval. Viděl jsem jak se lidé, mladí lidé, starší lidé, lidé středního věku a staří senilové mezi sebou seznamovali nebo jak spolu chodili, popřípadě nějakou dobu spolu i žili, tak si velmi dobře pamatuji, jak, zvláště těm starším bylo nemilé, když přišla řeč na věk, na to, kolik jim je let.
Znal jsem hodně žen, které vypadaly i v pokročilejším věku ještě naprosto čile, ale rozhodně nechtěly s nikým probírat otázky, jak toho dosáhly, že ještě v pětačtyřiceti vypadají na třicet. Žádná z nich nenechala svou občanku kolovat v hospodě v rozverné společnosti a kdyby se tak stalo z donucení, bylo by to považováno za drzost stejného formátu, jako kdyby se někdo zmocnil menstruačního kalendáře své známé a teď by z něj začal pro obveselení všech přítomných nahlas předčítat. I když taky znám takové exoty - a vy je znáte taky, akorát jste možná netušili, že skutečně žijí mezi námi. To jsou ty náhody, kdy se občas někdo projeví takový, jaký ve skutečnosti je.
Otázka, která by se podle mého názoru měla co nejrychleji řešit, zní, jestli je skutečně nutné, aby bylo datum narození na plastikové kartičce, kterou (i když prý nemusíme) tak v podstatě musíme neustále mít u sebe.
Stačilo by uvedené jméno, adresa a číslo OP.
Jak by se řešil prodej alkoholu a cigaret nezletilým? Stačí se zeptat, jestli už na to mají věk nebo ne, kdyby byli hluchoněmí, odpoví znakovou řečí. Proč mám u každého spoluobčana předpokládat, že mi bude lhát? Nebo, že se mě bude snažit okrást? A koneckonců, muži zákona, kteří nám mají pomáhat a mají nás chránit jsou tady pro nás 24/7?
Jen pro úplnost bych ještě dodal, že skoro celý život se zabývám tzv. longevity, což jsou jakékoliv podpůrné činnosti, vedoucí k prodloužení aktivní části života, často i věku. Jestli mám nějaké výsledky? Mám - a řekl bych, že velmi dobré. Nicméně stále dokola se mi potvrzuje, že pokud řešíme otázky „dožití“ nebo „co nejdelšího dožití“, narážíme stále dokola na problémy, označované jako psychosomatické. Jinými slovy, když budu nutit kohokoliv, kdo se snaží o prodloužení aktivní fáze svého života, aby nosil na uchu plastikovou cedulku s označením svého věku, tak se s ním nebo s ní těžko pohnu směrem k jakémukoliv úspěchu.
Stačí však jakékoliv viditelné potvrzení věku, který bude podstatně nižší - a ejhle, všichni budou i ve skutečnosti vypadat, jako kdyby měli o deset nebo i dvacet let méně. Takže, i když to v dnešní době prakticky nikoho nezajímá, mohl by jeden drobný zákon, řešící vzhled a údaje na plastikové občance vést ke zvednutí kondice a možností dožití celého národa.
