Článek
Jsem důchodce nebo prostě jsem již starší člověk, je mi 77 let, dá se tedy říct, že s velkou pravděpodobností, i když jsem bez peněz, nemám na jídlo, ani na bydlení, vidím hromadu věcí ostřeji, lépe a výstižněji než mladší generace, které buď nemají potřebné zkušenosti nebo jim chybí klasický výcvik. Možná jsou to spíše už jen degenerace než generace a možná je to už dávno jedno, ale občas mám takový dojem, že se nás někdo z dohlížejících, popřípadě i pobaveně přihlížejících Velkých Bratrů snaží cílevědomě likvidovat.
To nemyslím jako konspiraci, ale jako probíhající společenský proces, kterého si musí všimnout každý, kdo má v hlavě ještě zbytky uvažující hmoty.
Určitě jste si též všimli dlouhodobě probíhajícího konkurenčního boje mezi Umělou inteligencí a živým pracovníkem. Umělou inteligenci v tomto boji zastupují nejnovější programy, na kterých se pracuje každý den, dá se říct, že mohou být zlepšovány každou hodinu a jako zástupce živého pracovníka se obvykle zvolí běžný produkt našeho chátrajícího školství z generace Z nebo generace Alfa, což jsou většinou lidé, které bych si neposlal ani pro svačinu do fast foodu.
Cílem srovnávacího procesu je dokázat, že jedna umělá inteligence zvládne práci daleko lépe než deset živých biologicky aktivních babiček a dědů a nepotřebuje k tomu ani přestávky na oběd, ani se nepotřebuje přemisťovat pomocí výtahů ve výškových budovách.
Smutnou skutečností je, že se v tomto zdánlivém konkurenčním boji srovnávají věci nesrovnatelné. Je jasné, že pokud budu hledat způsob jak zkopírovat nebo reprodukovat postupy, které jsou kopírovatelné, popřípadě reprodukovatelné, ukáže se stroj jako naprosto super řešení. Pokud ale budu chtít „sebechytřejšího“ robota naučit, jak ze skupiny lidí vybrat dva nebo tři, kteří se v mé firmě uplatní jako přínosní spolupracovníci, tak je každý stroj vedle jak ta jedle. Takže řešení je téměř na 100% nejedlé.
Každému snad musí být jasné, co jsou zkušenosti, životní zkušenosti a osobní zkušenosti, každý musí vědět, že naši dědové mohli začít pracovat na bázi kapitalismu, až když už měli za sebou desítky let zkušeností s feudalismem a manufakturní výrobou čehokoliv.
Každý, kdo si přečetl pár románů ze světové literatury nebo přišel na chuť dílům Shakespearovým, popřípadě se pobavil nad groteskami Charlieho Chaplina musel vlastní silou (mentální silou) dospět k názoru, že skutečná lidská inteligence se napodobit ani nahradit nedá. V rámci výuky se stačí namátkou podívat na jakoukoli německou nebo ruskou grotesku.
Kdyby se udělal jednoduchý pokus - do vedení velké firmy by se dalo deset průměrných důchodců a do vedení jiné, leč hodně podobné firmy s podobným zaměřením a stejným podnikatelským záměrem by se nasadila poslední verze umělé inteligence, nevím, nevím, netroufnu si odhadnout, kdo komu by obrazně řečeno natrhl žaket.
Dle mého názoru je problém v přesné definici inteligence. Pokud použijeme současné definice, tak skončíme s nasazením nejnovějších technologií u rychlovarné konvice, satelitní televize, počítače nebo u elektrického vozíku, který si večer sám zajede do garáže. Pochybuji, že by to někdy mohlo ohrozit existenci lidstva.
Kdyby se ale použila moje definice inteligence, takže by AI najednou věděla, co má zlepšovat a na čem má pracovat, mohlo by to znamenat konec naší civilizace během několika hodin. Což je právě důvod, i když mi to hodně lidí asi nebude věřit, proč se výsledky mé práce o možnostech nasazení AI do výzkumu a do výroby mohou dozvědět až po mé smrti.
(Ukázka je z chystané knihy Byli dinosauři projekcí umělé inteligence z období druhohor?)
