Článek
Po překonaném nebezpečí se v našich očích mění systém hodnot protože v nouzi se nejlépe poznávají přátelé a stejně tak se dá říct, že v nouzi a v nebezpečí poznáme i své pravé nepřátele.
Mystický malíř a spisovatel William Blake jednou napsal, že cesta excesů a nebezpečí vede k palácům moudrosti, ale měl k tomu ještě dodat, že to platí hlavně pro připravené, zdravé, odhodlané a do jisté míry též hmotně zajištěné dobrodruhy, zatímco ostatní by měli raději zůstat doma.
S podvědomou touhou po bezpečí souvisí obliba symbolů policie. Je zajímavé, že celá řada nebezpečných zločinců se na začátku své pochybné dráhy snažila dostat k policii nebo k bezpečnostním agenturám. Jakoby se i zde projevoval neustálý zápas dobra a zla.
U nepřipravených bohužel záleží na vrtkavém rozhodnutí osudu, za kterou nitku zatáhne silněji.
Lidé, kteří nedovedou improvizovat a dělá jim potíže přizpůsobit se změnám, budou vždy v nevýhodě proti lidem s „gumovou“ povahou. Jistě jste si všimli, že čím je člověk starší, tím menší má schopnost rychle se přizpůsobit vnějším podmínkám. Můžeme to ale vidět i naopak, že čím je člověk tužší ve svých názorech a čím menší projevuje snahu přizpůsobit se jakýmkoliv změnám, tím rychleji jeho tělo podléhá procesu stárnutí.
Jeden starý mistr v továrně málem dostal infarkt, když mu učeň, byť v dobrém úmyslu začal tykat.
„Co si to, smrkáč jeden, dovoluje?“ rozčiloval se, jakoby mu právě sdělili, že vinou malé chybičky v computerovém programu nenávratně vypadl z důchodového zabezpečení. Skrytý pozorovatel, vybavený kouzelnými brýlemi, mohl sledovat jak se jeho krevní soustava rozbouřila pod návalem stresových hormonů. A nejenom to. Když si později vzpomněl, jak hrubě utrpěla jeho důstojnost před „nějakým klukem, co mu ještě teklo mlíko po bradě,“ rozčilil se neztenčenou měrou znovu.
Vzhledem k jeho netolerantnímu přístupu k chování druhých a k tomu, jak byl vlastně hrdý na své stáří, nebylo ani divu, že skutečně vypadal na to, kolik mu bylo. Možná byste se divili kolik firem a nešťastných podnikatelů zkrachovalo jen kvůli tomu, že se nedokázali přizpůsobit požadavkům trhu. Požadavkům, které se týkaly hlavně komunikace.
Ač se to nezdá, není zrovna jednoduché umět poslouchat, co se nám naši přátelé a kamarádi snaží sdělit a předat to nezkresleně dál.
Jedna moje známá mi vyprávěla, že když chodila do školy, tak její spolužačky často chodily za školu, kouřily a pily alkohol. Když se to jejich rodiče dozvěděli, velmi se rozčílili a zakázali svým dětem v první řadě stýkat se s tou mojí známou, přestože se s nimi do té doby vůbec nebavila. Nebavila, ale měla blond vlasy. Přeskoky informací v prostých myslích našich spoluobčanů jsou často nevyzpytatelné.
Když dotyčné dívky začaly dospívat a chodit na potraty, byla moje známá opět označena jako hlavní viník - prý je svým zjevem sváděla ze správné cesty.
Pracoval jsem v té době jako fotograf a nestačil jsem zírat, když se hezká dívka zajímala o možnost vystupovat v reklamě na nějaké šampóny a kondicionéry nebo co a režisér ji okamžitě zavrhl jako nepoužitelnou, s tím, že zrovna ona nemůže zobrazovat ženskou krásu, romantiku a něžnost, protože je moc nápadná, takže se díky tomu hodí nanejvýš do pornografie.
Puritáni říkají, že pohled na nahotu škodí duševnímu zdraví. Inu, vědecky to ještě dokázané nebylo, ale dovedu si představit, že za určitých okolností může být mimořádně škodlivý i pohled na oblečeného puritána.
