Článek
Po několika letech jsem se opět rozhodl, že uveřejním pár informací o sobě, protože v této oblasti naší kultury stále ještě panují zmatky a nedořešené dohady.
Hlavně jsem spisovatel, začínal jsem v šedesátých a sedmdesátých letech jako externí redaktor a samostatný spisovatel, protože mě bavilo psát povídky, pohádky, úvahy, fejetony a klidně i romaneta a kromě toho jsem též tvořil scénáře k filmům a k televizním pořadům (jako bylo například Peříčko). Neměl jsem v tomto směru dlouho žádné pravidelné zaměstnání, ale spolupracoval jsem snad se všemi novinami a časopisy, které u nás vycházely, kromě Rudého práva, kde pracovala moje matka a její bratr a současně i poskok, můj strýc Jaroslav. Jo - a můj nevlastní otec Ilja, kterého nakonec vyhodili, přestože byl dle mého názoru ze všech píšících redaktorů nejzajímavější - pracoval v zahraničním oddělení Rudého práva a byl skutečně super, no znal jsem je všechny, celou tu sebranku, neříkám, že nic neuměli, ale všechno to byli lidé, s nimiž se nedalo domluvit. Všichni věděli, že vydávám knížky a že patřím k nejčtenějším autorům a přesto z jejich strany nepadla ani jedna jediná nabídka třeba na nějaký rozhovor. Nebo nabídka na spolupráci. Kterou bych stejně odmítl. Všichni jen čekali, kdy udělám něco špatně, aby se mohli na mě vrhnout, znemožnit mě, vyhodit a všichni jen čekali na jakoukoliv příležitost, jak poškodit českou, popřípadě československou kulturu.
Později jsem pracoval jako režisér Krátkého filmu, animovaná tvorba, natáčel jsem filmy, které zastupovali naši zemi na mezinárodních festivalech a byl jsem docela úspěšný, no, ale to jsem už vyvolávat hromadné infarkty a výbuchy nenávisti. Český psychopat je tvor neobvykle zavilý, takže mi nakonec nezbylo než se vlastně celý život schovávat a skrývat a snažit se ani nedat najevo, kde zrovna pobývám.
Jen tak pro zajímavost - dlouho jsem pracoval v zahraničí a dlouho jsem také spolupracoval se společností Hustler, s Larrym Flyntem, ale to jsem se už nikdy ani neodvážil někomu sdělit, protože každý hned začal chrochtat, infarkt, infarkt! a chytal se za srdce a šel k zemi. Málokdo tady v Čechách někomu přeje štěstí a úspěch. Nakonec jsem dopadl tak že moje nejlepší fotky (a udělal jsem jich desetitisíce) jsou autorsky připisovány jiným fotografům, z nichž někteří se již obracejí v hrobě a pár se jich ještě křečovitě drží za svými asistentkami sociální péče. Koneckonců, budiž jim všem dohromady země lehká.
Jen tak mimochodem, vzpomněl jsem si na to, když jednu moji publikaci, Magii sexu vydali v devadesátých letech v Rusku. Ano, byla to velká senzace, jenomže, mělo to jeden háček. Lidé v Rusku četli, byli nadšení a také živě reagovali - jenomže půlka bývalého Sovětského svazu se mi snažila sdělit své dojmy, popřípadě mi posílali otázky prostřednictvím normální pošty. Výsledek vypadal tak že (tenkrát jsem bydlel v Praze 8, v Bohnicích a na Bohnice jsme za chvíli byli zralí skoro všichni, protože pošta nevěděla, kam mi mají zásilky dávat a kde je skladovat, protože prostě neměli místo, tak kvůli tomu rozšiřovali poštu o další místnosti a já sám jsem si chodil pro poštu s prádelními koši. Když jsem venku na ulici potkal zaměstnance pošty, tak na mě pokřikovali, kdy si odnesu hory dopisů, kvůli kterým se nemohli dostat na své pracoviště.
Jenomže ani potom jsem neměl možnost přečíst si prakticky žádný dopis, protože všechno bylo v ruštině, čímž se vylučovala i možnost, že bych k tomu něco chytrého dodal a jako odpověď odeslal. Nevím, jestli někdy něco podobného potkalo i Lva Nikolajeviče Tolstoje, ale je to zvláštní pocit, když máte na své dílo tak mohutnou odezvu, že byste si z toho mohli klidně postavit třeba i ekologický domek, bez použití cihel, pouze s použitím názorů svých čtenářů.
Postupem času se v českých luzích a hájích se mnou přestali bavit všichni moderátoři, dramaturgové a ostatní zaměstnanci rozhlasu a televizí, byla ze mně persona non grata a pokud byste se zajímali o to, kdo všechno se se mnou přestal bavit, tak si vzpomeňte na devadesátá léta a na přelom století - v té době mě lidé z televize, rozhlasu a z časopisů znali všichni, nenajdete jediného, který by mě v té době neznal.
Nu a potom, z jednoduchého důvodu, že se mě snažili skutečně a nekompromisně zlikvidovat, jsem se musel stáhnout do ústraní a pomalu a nenápadně začít svou novou kariéru s novými lidmi, kteří mě už zase tolik neznali. Není ta česká kultůra občas docela směšná?
