Článek
Když napsal Hemingway svého Starce a moře, tak to byla docela sláva, jeho novela prudce zazářila na literárním nebi. Ernst Hemingway napsal svého Starce na Kubě v roce 1951. Příběh byl uveřejněn roku 1952, takže to šlo celkem svižně, mně se kolikrát podařilo něco zajímavého napsat a na uveřejnění jsem čekal třeba patnáct až dvacet let. Z toho také může tvůrce získat celoživotní trauma, on ten život zase není tak dlouhej, aby si autoři mohli dovolit tak dlouhé čekací lhůty.
Nicméně ani v dnešní době to není o moc lepší. Takže si zopakujme, o co šlo - kubánský rybář Santiago se snaží prolomit svou loveckou smůlu, která trvá již 84 dní. Za celou tu dobu nic neulovil, nechytil žádnou rybu a už je z toho eufemisticky vyjádřeno lehce mrzutý.
84 je zajímavé číslo, protože my všichni, kdo se zajímáme o astrologii víme, že planeta Uran oběhne horoskop za 84 let, proto se Uran často nazývá planeta života. Prostě předpokládáme, že by se téhož věku, tak nějak plus mínus mohl dožít průměrný člověk. No a co tím chtěl asi básník říct? Občas se v podobné situaci může ozvat kritický hlas - tak proč to neřekl? No nic...
V literatuře, když by rybář 84 let nic nechytil, tak to už je skoro konstatování, že nic pořádného nechytil po celý svůj život. Stačí místo dní dosadit roky a můžeme se začít stydět. Jsme v situaci, kdy žijeme u moře a přitom jako rybáři stojíme za starou belu, po celý život se nám nepodařilo ulovit nic, za co by nás kolegové rybáři mohli nosit na ramenou, takže naše životní situace trochu připomíná život běžného důchodce, který je už skoro dvacet let v důchodu.
To časové určení je v tomto příběhu docela důležité, protože není asi většího lůzra nebo loosera (pokud chceme být aspoň trochu zajímaví), než někdo, kdo vbíhá do cílové rovinky a pořád ještě nic nedokázal a ničím nezaujal.
Potom se kubánskému rybáři sice podaří ulovit zajímavého mečouna, ale jak už všichni víme nebo to víme alespoň my, co jsme nechyběli ve škole při promítání školních filmů, žraloci Santiagovi mečouna ohryzají, takže si domů přitáhne jen okousanou kostru. Prostě, přesně opět jako v normálním životě. Nikdy se nic zajímavého nepodaří a když už se konečně štěstí aspoň ušklíbne, tak veškerý zisk nestačí ani na zaplacení daní.
