Článek
Už jste někdy uvažovali o tom, co všechno byste ve svém životě změnili a co byste udělali jinak, kdyby šel vrátit čas? Třeba o deset nebo o dvacet let dozadu?
Najednou byste se ocitli na časové ose v roce 2005 a mohli byste znovu rozhodovat o hromadě věcí, které jste podle svého vlastního názoru zpackali nebo jste se rozhodli špatně, popřípadě jste na něco doplatili a najednou by vás vaše rodina znovu přesvědčovala, že máte dát v práci výpověď, protože určitě seženete jinou, lepší a daleko lépe placenou práci, stejně tak by do vás hučeli, že se máte rozvést, protože máte na lepší partnerku nebo partnera, jenomže vy už byste dobře věděli jak to dopadlo a zřejmě byste také věděli, proč to tak dopadlo a tušíte, že by to tak dopadlo znovu a zřejmě vám už také došlo, proč vám to všichni ti, kteří vám to tenkrát radili radili a jak musíte nyní, během opravného tahu správně napsat smlouvu a proč tam musíte napsat také datum plnění, popřípadě sankce za neplnění, abyste nebyli před vlastním osudem za šaška.
To je všechno hezké, ale když jsem tak nad tím přemýšlel, došel jsem k závěru, že skoro každý člověk, i kdyby měl nějakou druhou nebo i třetí šanci či možnost jak si osedlat svůj osud, že by stejně šel stejnou cestou jako před lety.
Ono to totiž vůbec není tak jednoduché, jak to vypadá. I když se dejme tomu vrátím o dvacet let dozadu a všechno se tak nějak podobá všemu, co tady tehdy bylo, tak nesmíme zapomenout, že celková situace je vždy ovládaná, popřípadě ovlivňovaná miliónem náhodných jevů a drobných sázek do životní loterie nebo jak to nazvat, vzletně se tomu říká „mávnutí motýlích křídel“.
Jde o ovlivnění vývoje jakéhokoliv systému malými, náhodnými změnami, které zpočátku nejsou ani vidět, ale v dalších krocích mohou mít nedozírné následky. Je to něco jako první praskliny v betonové přehradě, které zpočátku mohou vypadat téměř roztomile.
To platí i v případě, že bychom se vrátili v čase do přesně definovaného okamžiku, kdy by všechno kolem nás přesně na milimetr sedělo a tvářilo by se to jakoby nic. Samozřejmě by přesně ta samá auta mohla být zaparkovaná přesně na těch samých místech, jako kdysi, před dvaceti lety, ale stačilo by si zamíchat kafe v hrnku a zapálit si cigaretu a už bychom žili v úplně jiné realitě, ani bychom se nemuseli ohlížet na rozmary počasí. Stačí jedno menší turbulentní proudění a všechno je v tu ránu jinak. Čekáte, že dostanete přidáno a následuje vyhazov.
I když žijeme své životy den za dnem, kdy stále dokola děláme to samé, není to tak úplně to samé a pokud to budeme sledovat do důsledků, tak přijdeme k závěru, že v určitém věku nás jedno nepříliš šťastné mávnutí jakýchkoliv křídel srazí do hrobu.
Klóthó je jedna ze tří osudových bohyň, která přede nit osudu, druhá bohyně tuto nit měří a třetí bohyně ji po dosažení určité délky přestřihne a je posečíno. Putujete do spacáku, tak nějak navždy.
Pokud chceme ovlivnit cokoliv, co je spojené s osudem, můžeme se spolehnout jedině a pouze na rituály, protože k bohaté úrodě na poli vedou šťastné cesty jedině přes rituály, úlitby, modlitby a oběti. Většinou i s tím, že se nikdy nic neopakuje.
