Článek
Ozvala se mi jedna milá paní a svěřila se mi s několika zajímavými životními zkušenostmi. Píše, jsem ve věku, kdy okolí ohromuji už jen zajímavým datem svého narození. 9.9.1959 s osobním číslem 6, což je obrácená devítka. Jsem ve znamení Panny, Slunce mám uprostřed Panny a symetricky ke Slunci mám v nativním horoskopu Venuši a Mars.
Astrologická Panna je sebekritická, analytická, optimisticky - pesimistická se smyslem pro spravedlnost, černý humor, řád a logiku.
Věřte mi, že je hrozné žít hlavně sama se sebou. Připravena na všechny katastrofy světa a s vlastností chodit všude v předstihu. Přátelé se mi smějí, že když jdu na autobus ve 14:00, tak stihnu i ten co jede ve 13:00 hodin.
Možná to plyne z podvědomé touhy všechno stihnout, nikdy se neopozdit.
Když mi bylo 60 let, tak v den svých narozenin jsem vozila svého druhého umírajícího muže po areálu nemocnice a on potom odešel a bylo to skoro na den přesně tak jako u toho prvního. Jednoho i druhého jsem měla skoro do posledního dne doma. Ten první ale chtěl do hospicu. I tam jsem s ním byla na jeho poslední cestě.
Když přišla zcela nečekaně poslední chvíle mé milované tchyně, měla jsem pocit, že mi někdo řekl, že je ve špitále a tak jsem tam jela, jak blázen a stihla se s ní rozloučit. Personál v šoku, jak jsem to mohla vědět a že na mne asi opravdu čekala.
Její muž, můj tchán neunesl po 60 letech společného života odchod své partnerky. Ze dne na den ulehl a opět, kdosi mi dal povel jet… zdrhla jsem z práce, poprosila kolegyni, aby za mne dosloužila šichtu a dojela právě včas… dodnes nechápu, že jsem na zledovatělé silnici nezpůsobila dopravní nehodu a nezabila ještě někoho jiného nebo sebe. A tchán počkal, ještě mi něco pravil a já mu dala pusu a on pak odešel.
Pro mne byla čest, zažít při odchodu svých zlatých pocit určité slavnosti, pocit určitého štěstí… Vím, že to zní divně, ale je to tak… neplakala jsem, protože to byl jejich odchod, byl to jejich den, jejich poslední den tady a teď, slavnostní a smířený… protože to už se nikdy nedá vrátit.
Když jsem měla 65. narozeniny, tak jsem je neslavila, ale utajila… najednou jsem se nějak vnitřně osvobodila, změnila zaměstnání, vytěsnila nadobro toxické lidi což byl pro mne dříve velký problém, ale nyní s lehkostí duše dítěte dělám věci, které bych v životě, jako mladá nedokázala. Spirála života, vracím se na začátek? I má práce je opět v nemocnici, jako prvně po škole…tak, kdo ví? Co bude? Prosím, nezlobte se, že jsem vás tímto oslovila, ale někdy člověk potká i když jen prostřednictvím sociálních sítí někoho, kdo aspoň trochu tuší a možná i rozumí. Děkuji s velkou úctou, pokud si to jen přečtete a s omluvou pokud jsem vás okradla o váš čas. S přáním mnoha krásných dní v roce 2025!
