Článek
Sérii Ano, šéfe! jistě není třeba dlouze představovat. Na televizních obrazovkách se poprvé objevila už v roce 2009 a její 10. série se 27. srpna letošního roku vrátila na televizní obrazovky. Na platformě prima+ jsou už nyní k vidění dvě epizody. Show se sice vrátila už s 9. řadou, která vyšla v roce 2025, předtím si ale dala dlouhou, sedmiletou pauzu. Původně americký formát Kitchen Nightmares s Gordonem Ramsayem totiž v Česku doslova zkultovněl a zdomácněl natolik, že někteří diváci možná ani netuší, že jde o remake a že s celým konceptem nepřišel právě Zdeněk Pohlreich.
Nové dvě epizody z restaurací U Zlatého buřtu a Trilobit jsou ale ve většině aspektů úplně stejné jako všechny epizody z předchozích řad. Koncept jako by zůstal zaseknutý v roce 2009. Jediné, co se změnilo, je samotný Pohlreich – buď jednoduše stárne, nebo se přizpůsobil jazyku dnešní doby, protože jeho ostrá rétorika se oproti původním sériím přece jen o něco zjemnila. Jinak ale všechno zůstává při starém.
Když se pořad v roce 2025 vrátil, asi jsme všichni tak nějak čekali nový nápad, nový mechanismus, cokoliv – zkrátka pocit, že nám má ještě co nového říct. Přišlo ale v podstatě úplně to stejné. Pohlreich přijde do restaurace, která se potýká s nedostatkem hostů a financí, identifikuje problém, navrhne řešení a během toho všeho situaci ironicky a občas i trochu sprostě komentuje. Restaurace následně dostane nějaký čas na zavedení změn, Pohlreich se vrátí, zhodnotí výsledek a buď udělí hvězdu, nebo ne. Jednotlivé podniky už po tolika letech většinou splývají a konkrétní epizody vyčnívají hlavně tehdy, když bydlíte někde v okolí a restauraci znáte, nebo když se v nich stane něco bizarního a dostatečně „memovatelného“.
Právě na takové momenty produkce nejspíš čeká, protože jsou možná jedinou skutečnou přidanou hodnotou jednotlivých dílů. Dodnes si mnozí z nás pamatují kluka, který si jen přišel hrát s kamením, nebo kuchaře, který dal babiččin šperk do jiného hrníčku. A to přesto, že by zřejmě málokdo z nás dokázal říct, v jaké konkrétní restauraci se některá z těchto scén vlastně odehrála. V nové sérii zatím žádný podobně památný moment nepřišel, a tak nám nezbývá než produkci přát, aby se do konce přece jen nějaká podobně výrazná postavička ještě objevila.
Nejzajímavější na celém problému je, že ho sám „šéf“ Pohlreich už před lety pojmenoval. Konkrétně v rozhovoru pro portál Prima Fresh z roku 2018 mimo jiné vysvětloval, proč s formátem končí. Jedním z důvodů byly opakující se příběhy a osudy restaurací a také čím dál složitější hledání nových podniků do pořadu. Nabízí se tedy otázka: co se mezi lety 2018 a 2025 změnilo natolik, že najednou dávalo smysl se k pořadu vrátit?
Pohlreich tehdy potřebu návratu zdůvodňoval tím, že nastala nová doba a česká gastronomie se podle něj za dobu pauzy výrazně posunula k lepšímu. Zároveň tvrdil, že v oboru po složitých letech zůstali především ti nejodolnější. To je vzhledem ke konceptu Ano, šéfe! trochu zvláštní argument – do pořadu se totiž ze své podstaty nehlásí ti, kterým všechno skvěle funguje, ale restauratéři, potýkající se s problémy.
Během přestávky Ano, šéfe! se Pohlreich věnoval i jiným televizním projektům. Objevil se například v pořadech Superšéf – 24 hodin do pekla a zpět nebo Pohlreichův souboj restaurací. Právě druhý jmenovaný přitom nezačal vůbec špatně. První díl sledovalo 657 tisíc diváků starších 15 let a stal se nejsledovanějším pořadem večera. Sledovanost ale postupně klesala a osmý díl už vidělo jen 370 tisíc diváků, čímž skončil až na čtvrtém místě za Show Jana Krause. Jiné Pohlreichovy formáty se zkrátka do paměti českého diváka nezapsaly tak výrazně jako legendární Ano, šéfe!. Nabízí se proto i poměrně jednoduché vysvětlení jeho návratu – možná se během těch let ukázalo, že není potřeba hledat nový formát, když ten nejsilnější už dávno existuje.
Prima ale s formátem pokračovala i během Pohlreichovy pauzy. V roce 2018 odvysílala šest dílů pořadu Ano, šéfová! s Jitkou Paganou a jejím synem Santem, dále se však rozhodla v projektu nepokračovat. Premiérový díl sledovalo 401 tisíc diváků a stal se pátým nejsledovanějším pořadem večera, zatímco druhý díl už přilákal pouze 286 tisíc diváků starších 15 let a propadl se až na osmé místo žebříčku. Asi nejvýmluvnějším ukazatelem ne úplně kladného přijetí „šéfové“ Pagana a jejího syna je kromě toho, že se Prima nakonec vrátila zpátky k Pohlreichovi, také vysílací čas. Zatímco premiérový díl začínal ve 21.30, šestou epizodu už Prima odvysílala až ve 22.55.
Závěrem je tedy možná třeba si připustit, že ani Pohlreich v televizi, ani formát Ano, šéfe! bez sebe nefungují tak dobře jako společně. A možná máme Ano, šéfe! v Česku rádi právě takové, jaké je. Pořad si nemusí hrát na něco inovativního, co jsme tady ještě neviděli. Za všechny ty roky se naopak ukázalo, že dokáže fungovat velmi dobře přesně ve své původní podobě. Nehraje si na velkou televizní revoluci ani neokoukanost a možná mu ze všeho nejvíc sluší být zkrátka pořadem, který si pustíme v klidu po práci právě proto, že přesně víme, co od něj čekat. A já si osobně další díl rozhodně pustím také.
Zdroje:
