Článek
Ben popsal víkend, který se mu vryl do života způsobem, na který se nedá připravit. Jeho otec zemřel po tragické nehodě a zpěvák otevřeně přiznal, že o něm dlouho mluvil tak, jako by v jeho světě nehrál žádnou roli. Ve skutečnosti to ale bylo mnohem složitější. Jejich vztah měl mnoho vrstev, často nevyřčených, a cesta zpátky k sobě byla dlouhá. Právě proto cítil potřebu o té zkušenosti mluvit nahlas, protože věděl, že se dotýká i lidí, kteří zažili něco podobného.
Zlom přišel loni v srpnu. Po více než dvaceti letech odletěl do Lisabonu, aby otce viděl. Ten den se mu později vybavoval jako okamžik, kdy se v jeho životě něco zásadně nadechlo. Šli spolu na pivo, povečeřeli, připili si tequilou a noc zakončili dlouhým povídáním v hotelovém pokoji. Vznikla mezi nimi lehkost, o které si Ben dřív nedokázal představit, že by mohla existovat. Staré napětí ustupovalo a objevoval člověka, kterého znal jen z dálky.
Ráno pokračovalo stejně přirozeně jako večer předtím. Sdíleli snídani a Ben si vybavil otcův vtípek o tom, že kvůli jediné vegetariánské restauraci v okolí musejí šlapat do kopce. Takový drobný detail se mu v paměti usadil jako připomínka toho, jaký jeho otec skutečně byl. V těch chvílích nešlo o náhodné setkání dvou lidí, ale o návrat k něčemu, co bylo kdysi přerušené.
Když o tom později vyprávěl, často zmínil otcovo charisma. Měl klidnou, laskavou energii a úsměv, který působil, jako by patřil do jeho přirozené výbavy. Ben dokonce popsal, že každé slovo od něj mělo zvláštní jemnost. Připomněl také, že otec žil v Luandě, kde si vybudoval nejen podnikání, ale i velkou rodinu. Během návštěvy poznal jeho děti, které na něj zapůsobily slušností a vzděláním. Vnímal v nich stopu člověka, kterému začínal rozumět teprve teď, a cítil na něj hrdost.
Jedním z nejsilnějších okamžiků bylo, když otci pustil záznamy svých koncertů. Viděl, jak se otec dojímá, jak se ho dotýká to, co syn dokázal. Chtěl ho vidět vystupovat naživo, jenže to už se nestane. Ben řekl, že pokud se mu v budoucnu podaří uspořádat velký koncert, bude patřit jeho památce. V hudbě chce uchovat všechno, co nestihli společně dohnat.
Zmínil také, co zůstalo nedopovězené. Další setkání měli naplánované na začátek letošního roku, ale kvůli práci ho přesunul na duben. Teď ví, že si to ponese v sobě napořád. Zároveň ale přiznal, že čas strávený v Lisabonu mu dal jistotu, kterou nikdy dřív necítil. Uvědomil si, že má právo být hrdý na to, že je jeho syn, a že i krátce obnovený vztah dokáže změnit člověku život způsobem, který nepomíjí.
Zdroje:
