Článek
Napětí během slavnostní večeře v Davosu ilustruje, jak křehká je dnes sebejistota evropských institucí. Podle informací agentury Reuters se Christine Lagarde zvedla a odešla během nejostřejší části projevu, kdy Howard Lutnick adresně a tvrdě kritizoval Evropu jako celek, což vyvolalo pokřiky a hlasité reakce v sále. Reakce šéfky ECB není jen osobním gestem – je to signál, že Evropa je velmi citlivá na to, jak ji vnímá americký finanční a politický establishment.
To, že hostitelem byl Larry Fink, šéf investičního gigantu BlackRock a spolupředseda Světového ekonomického fóra, dává celé situaci ještě větší symboliku. Večeře, původně určená pro „několik set“ nejvlivnějších hostů, měla být demonstrací stability a spolupráce mezi politickými lídry a globálním kapitálem. Místo toho skončila předčasným ukončením – Fink akci zrušil ještě před dezertem, když po Lagarde začali odcházet i další hosté.
Projev Howarda Lutnicka, politika spojeného s administrativou Donalda Trumpa, zapadá do ostřejší rétoriky části americké scény vůči Evropě. Tvrdá slova na adresu Evropské unie a její hospodářské politiky nejsou novinkou, ale v momentě, kdy zaznívají přímo před finančními a politickými elitami, získávají jiný rozměr. Kritika Evropy často míří na pomalý růst, regulace, energetickou politiku nebo nedostatečné investice do inovací – a přesně na tyto slabiny mohou američtí politici při podobných příležitostech narážet, i když konkrétní formulace Lutnickova projevu v tomto případě zveřejněna nebyla.
Podstatné je, že reakce v sále – pokřiky, viditelné napětí, odchod části hostů – ukazují, že debata už není jen technická, ale emocionální. Evropa se tak ocitá v nepříjemné pozici: potřebuje americký kapitál i spolupráci, ale zároveň nechce působit jako slabší partner, který si nechá „dát lekci“ uprostřed VIP večeře. Ticho ze strany ECB, amerického ministerstva obchodu i vedení WEF, které se k incidentu odmítly veřejně vyjádřit, působí jako snaha situaci rychle zahladit a neeskalovat ji do otevřeného politického konfliktu.
Celá „davoská epizoda“ tak nastavuje zrcadlo současnému postavení Evropy. Na jedné straně chce hrát roli globálního lídra v zelené transformaci, regulaci technologií a finanční stabilitě, na straně druhé čelí kritice za pomalost, byrokracii a nedostatek dynamiky. Když pak na půdě Světového ekonomického fóra zazní, že Evropa je problém, nejde jen o nepříjemný večer v jednom švýcarském resortu, ale o signál, že obraz Evropy v očích části amerického establishmentu je mnohem kritičtější, než si evropské elity chtějí připustit.
