Článek
Pro mnoho lidí zůstává navždy ženou po boku Karla Gotta. Jenže to je pohled, který zachytí sotva polovinu skutečnosti. Ivana Gottová nikdy nebyla jen doprovodem slavného muže. Od začátku šla vlastní cestou a často mnohem klikatější, než by se mohlo zdát. Nenápadná, klidná, vždy spíš v pozadí. Přesto se kolem ní celý život pohyboval svět, který by leckomu zamotal hlavu. Ona jím ale procházela bez okázalosti a s vnitřní jistotou, že některé věci se prostě neprodávají veřejnosti.
Kořeny v Opavě a odvaha začít jinak
Narodila se 20. ledna 1976 v Opavě jako Ivana Macháčková. Vystudovala zdravotnickou školu a dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že by ji život zavál do světa filmu, divadla a velkých jmen. Právě tenhle obyčejný začátek je ale pro její příběh typický. Žádné zkratky, žádné otevřené dveře předem. Už v mládí ji to táhlo ke kreativitě. Zajímala se o tanec, hudbu i herectví. Konzervatoř se tehdy nepodařila, ale nebyl to konec, spíš první lekce. Když něco nevyjde, není nutné se zastavit. Stačí změnit směr.
Po škole se rozhodla pro zásadní krok a odjela do Spojených států jako au pair. Tři roky v cizí zemi ji formovaly víc než jakákoli škola. Ocitla se dokonce v rodině, kde se nemluvilo anglicky, ale arabsky. Každodenní komunikace byla výzvou, která by mnohé odradila. Ivana se ale nesnažila přežívat za každou cenu. Když cítila, že to nefunguje, odešla a začala znovu jinde. Právě tahle schopnost říct si dost a jít dál se v jejím životě opakovala víckrát.
Vedle práce na sobě neustále pracovala. Navštěvovala kurzy, věnovala se herectví, tanci i zpěvu. Ne proto, aby se dostala na titulní strany, ale proto, že ji to naplňovalo. V Americe se dostala k natáčení filmu Hra v San Francisku. Právě tam se seznámila s Michaelem Douglasem. Nešlo jen o letmé setkání, podle dostupných informací jejich vztah trval zhruba dva roky.
Zní to jako pohádka, ale zajímavější než samotná senzace je způsob, jakým se v tomto prostředí pohybovala. Nepůsobila jako někdo, koho sláva oslnila. Pracovala jako asistentka zahraničních herců, sbírala zkušenosti a kontakty. Brala to jako etapu, ne jako cíl. Po návratu do Česka pokračovala v zákulisní práci u filmových projektů a v Divadle Broadway. Produkční práce vyžaduje pevné nervy, organizační talent a schopnost zachovat klid ve chvílích, kdy se všechno hroutí. Přesně to jí bylo vlastní.
Osudové setkání v Národním muzeu
S Karlem Gottem se potkala na konci devadesátých let během společenské akce po udílení cen TýTý. Karel si tehdy vyžádal její telefonní číslo. Ivana mu ho dala, ale úmyslně špatné. Měl totiž doprovod. Tenhle detail o ní vypovídá víc než dlouhé rozhovory. Nešla za slávou, nevyužívala situace. Když se později potkali znovu, okolnosti už byly jiné a vztah se začal přirozeně rozvíjet.
Jejich začátky byly spíš pomalé a opatrné. Karel Gott později mluvil o tom, že ho přitahovala její přirozenost a fakt, že se nechovala jako obdivovatelka. Vztah postupně zesílil a stal se pevným zázemím na dlouhá léta. V roce 2006 se narodila dcera Charlotte Ella. O dva roky později se Ivana s Karlem vzali v Las Vegas a krátce poté přišla na svět i druhá dcera Nelly Sofie. Tím se její život změnil zásadně.
Z ženy, která se pohybovala v zákulisí kultury, se stala matka a zároveň opora muže, jehož znal celý národ. Řídit rodinu v takovém prostředí znamenalo neustálý tlak, zájem okolí a minimum skutečného soukromí. Přesto se Ivana nikdy nestala mediální postavou v pravém slova smyslu. Vystupovala jen tehdy, když to bylo nutné. Zbytek času chránila rodinu před hlukem světa.
Bertramka zůstává prázdná. Ivana Gottová odešla a připomněla začátek vztahu, kdy Mistrovi spletla telefon.
Ticho po odchodu a síla neokázalosti
Po smrti Karla Gotta 1. října 2019 se stáhla ještě víc. Žádná veřejná zpověď, žádné emoce prodávané v přímém přenosu. Místo toho péče o děti, o praktické záležitosti a o odkaz, který po něm zůstal. Pod její taktovkou vznikly vzpomínkové koncerty Pocta Karlu Gottovi. Nebyly okázalé, spíš citlivé a důstojné. Přesně takové, jaký byl i její přístup ke všemu, co se týkalo jeho památky.
Velkým symbolem se stalo i rozhodnutí opustit Bertramku. Dům spojený s desítkami let života se proměnil v muzeum Villa Gott. Ivana s dcerami se přestěhovala do moderní rezidence na Císařské vinici, kde našla klid a anonymitu. Projekt Villa Gott se stal jejím novým smyslem. Místem, kde se uchovává paměť, ale zároveň se nezůstává uvězněný v minulosti. Právě tady se ukazuje její schopnost spojit úctu s posunem dál.
V den Karlových nedožitých narozenin zveřejnila osobní vyznání. Poděkovala za společný život, humor i lásku. Zmínila také jeho přání, aby nezůstala sama. Jedna krátká poznámka, která vyvolala silnou odezvu. Nešlo o přiznání vztahu ani o senzaci. Spíš o tichý signál, že život nekončí ani po tak velké ztrátě.
Spekulace a realita
Média v minulosti spekulovala o jejím vztahu s podnikatelem Leonem Tsoukernikem, dlouholetým rodinným přítelem. Ivana u něj po Karlově smrti na čas našla útočiště před tlakem veřejnosti. Zda šlo o něco víc, nikdy nikdo nepotvrdil. Znovu se objevily i připomínky její americké minulosti s Michaelem Douglasem, zejména při jeho návštěvách Karlových Varů. Možná jen shoda okolností, možná lidská zvědavost. Faktem zůstává, že Ivana si své soukromí hlídá důsledně.
Dnes jsou její dcery téměř dospělé. Ivana už nemusí fungovat jen v režimu ochrany a přežití. Stojí na prahu nové etapy, kdy může víc myslet i sama na sebe. Pokud se v jejím životě ještě objeví láska, bude to nejspíš potichu. Bez titulků, bez okázalosti, bez potřeby cokoli dokazovat. Přesně v jejím stylu. Ivana Gottová totiž není jen žena spojená s legendou. Je to osobnost, která obstála v tichu i pod tlakem. A svůj další příběh si píše sama. Klidně, důstojně a podle vlastních pravidel.
Zdroje:
