Článek
Kamila Nývltová si po narození dvojčat Jasmínky a Elianky zvyká na úplně novou životní etapu. Do období, které bývá samo o sobě náročné, jí ale nečekaně vstoupila i vlna komentářů na sociálních sítích. Z obyčejné chvíle, kdy s partnerem vyrazili s dětmi ven, se během chvilky stalo veřejné hodnocení toho, jaký kočárek pro miminka vybrali a zda je to podle ostatních správně.
Zpěvačka zveřejnila snímky z první společné vyjížďky a ukázala model, ve kterém jsou korbičky umístěné nad sebou. Právě tahle konstrukce rozpoutala mezi sledujícími největší debatu. Zatímco část lidí poslala rodině milé vzkazy, jiní začali bez vyzvání rozebírat, že by děti raději viděli vedle sebe. Objevily se i pochybnosti o tom, jestli je takové řešení vůbec pohodlné a praktické pro běžný provoz. Na první pohled drobnost. Jenže přesně takové detaily se na internetu často mění v záminku k nevyžádaným soudům.
Kamila Nývltová dala jasně najevo, že si podobné rady nenechá líbit. Ve svém vyjádření vzkázala, že rozhodně neřeší, které dítě bude zrovna dole a které nahoře, jak jí někteří lidé podsouvali. Zdůraznila také, že s tímto kočárkem jezdí ona a její rodina, nikoli lidé, kteří ho hodnotí od obrazovky. Podle ní je na konstrukci dobře vidět na obě děti a představa, že by jedno z miminek bylo nějak znevýhodněné, je úplně mimo realitu. Její reakce byla ostrá, ale těžko se tomu divit. Čerstvá maminka pár dní po porodu opravdu nepotřebuje, aby jí cizí lidé rozebírali každý detail běžného života.
Praktický důvod volby následně vysvětlil i její partner Eddie Ramadan. Uvedl, že kdyby rodina žila v prostředí bez omezení prostorem, tedy bez úzkých dveří nebo výtahu, nejspíš by dávala větší smysl varianta, kdy jsou děti vedle sebe. Jenže běžná realita vypadá jinak. Právě omezený prostor podle něj sehrál při výběru zásadní roli. Dodal také, že obavy o spodní miminko už mají vyřešené technicky, a to pomocí dětské kamery napojené na telefon a monitorů dechu. Z jejich pohledu tak nejde o nahodilé rozhodnutí, ale o promyšlenou volbu podle toho, jak skutečně žijí.
Na celé věci je ale možná nejvýmluvnější něco jiného než samotný kočárek. Podobné situace jen znovu ukazují, jak rychle se dnes rodičovství na sociálních sítích mění v arénu, kde má každý potřebu říct, co by udělal lépe. A právě u čerstvých rodičů to může být mimořádně vyčerpávající. Místo klidu, podpory a prostoru na sžití s novou životní rolí přichází lavina názorů od lidí, kteří nevidí každodenní realitu dané rodiny a často ani netuší, v jakých podmínkách se rozhodovala.
Příběh Kamily Nývltové tak není jen o jednom kočárku pro dvojčata. Je hlavně o tom, jak snadno se z rodičovského rozhodnutí stane veřejná soutěž o to, kdo to dělá správně. A také o tom, že mezi upřímným zájmem a nevyžádaným poučováním bývá někdy tenčí hranice, než si lidé chtějí připustit. Pro někoho možná banální internetová debata, pro ženu krátce po porodu další zbytečná zátěž navíc.
Zdroje:
