Článek
S Veronikou jsme si byly blízké několik let. Nebyly jsme kamarádky od školky, ale za tu dobu jsme si stihly zvyknout být si oporou. Když jsem našla výhodný zájezd k moři a ona nadšeně souhlasila, připadalo mi to jako skvělý nápad. Měla jsem za sebou těžké měsíce v práci a chtěla jsem konečně vypnout.
Na začátku vypadalo všechno dokonale
První den byl přesně takový, jak jsem si přála. Slunce, lehká večeře, procházka po promenádě a ten příjemný pocit, že člověk nikam nemusí. Veronika byla veselá, fotila si moře a pořád opakovala, jak jsme udělaly dobře, že jsme odjely.
Druhý den jsem ale začala cítit, že naše představa dovolené je úplně jiná. Já chtěla klid, koupání a normální tempo. Ona chtěla drahé bary, výlety každý večer a hlavně všechno okamžitě. Když jsem řekla, že se mi nechce utrácet za předražené koktejly, tvářila se, jako bych jí kazila celý pobyt.
Začala jsem platit víc, než bylo domluveno
Postupně se ukázalo, že nejde jen o odlišný program. Veronika několikrát nechala peněženku na pokoji, takže jsem platila pití, taxi i lehátka s tím, že mi to pak vrátí. Jenže pokaždé se to nějak zamluvilo. Když jsem jí to třetí den připomněla, uraženě prohlásila, že přece nemusím počítat každé euro.
To mě zasáhlo. Nešlo o částku, ale o způsob. Jako bych najednou byla ta malicherná, přestože jsme měly rozpočet domluvený předem. Od toho dne začala být nepříjemná. Shazovala moje návrhy, dělala si legraci z toho, že chci jít spát dřív, a na sociální sítě dávala poznámky o tom, že někdo neumí žít naplno.
Domů jsem se vracela s úplně jiným pohledem
Zbytek dovolené jsme zvládly už spíš vedle sebe než spolu. Poslední večer jsem si sedla sama na balkon a uvědomila si, jak obrovský rozdíl je mezi kamarádstvím doma a kamarádstvím na cestách. Doma si můžete spoustu věcí neuvědomit. Na dovolené se ale během pár dní ukáže všechno. Ohleduplnost, vztah k penězům i to, jestli druhý člověk dokáže myslet i na někoho jiného než na sebe.
Po návratu mi Veronika napsala jen stručnou zprávu, že jí mrzí moje nálady. Neodepsala jsem hned. Poprvé jsem necítila potřebu všechno zachraňovat. Někdy člověk nepřijde o kamarádku při velké hádce. Někdy stačí pár dní u moře, aby pochopil, že si celou dobu držel blízko někoho, kdo mu ve skutečnosti vůbec podobně blízký nebyl.
