Článek
Je zvláštní, jak rychle se může místo, které kdysi žilo naplno, proměnit v kulisu téměř bez života. Varosha na jihovýchodě Kypru je přesně takovým případem. Ještě v první polovině sedmdesátých let šlo o jedno z nejvyhledávanějších letovisek ve Středomoří, kam mířili bohatí hosté, slavné tváře i lidé, kteří chtěli zažít moderní Kypr v jeho nejlesklejší podobě. Dnes tu místo ruchu kaváren stojí prázdné hotely, rozpukané fasády a za mnoha okny zůstalo všechno tak, jako by se život zastavil uprostřed jediné sezony.
Právě to dělá z Varoši místo, na které se nezapomíná. Kdo má rád silné cestovatelské příběhy, možná podobný pocit zná i z jiných koutů Evropy, třeba při objevování méně známých lokalit, jako je italské městečko v Istrii s antickým amfiteátrem nebo oblastí, kde se pod krásnou fasádou skrývá spletitá historie. Jenže Varoša jde ještě dál. Tady nejde jen o hezké kulisy, ale o místo, které se stalo symbolem rozděleného ostrova a nedořešené minulosti.
Na promenádě pojmenované po Johnu F. Kennedym se v době největší slávy objevovala jména, která plnila světové magazíny. Brigitte Bardot, Sophia Loren, Elizabeth Taylor nebo Raquel Welch sem nepřitahovala náhoda. Varoša tehdy nabízela luxus, eleganci i středomořskou lehkost, která dělala z Kypru destinaci pro ty, kdo chtěli být vidět. Oblíbený hotel Argo přitahoval slavné hosty a podle tehdejších vyprávění se právě tady objevovala i kapela ABBA ještě předtím, než se z ní stal celosvětový fenomén.
Za leskem hotelových hal ale nestála jen turistická pohlednice. Ve Varoše žilo přes 40 tisíc lidí. Měli tu školy, obchody, banky, kavárny i běžné každodenní starosti. Nebyla to jen dovolenková zóna pro cizince, ale normální město, které mělo vlastní rytmus a vlastní obyvatele. A právě to dodává celému příběhu větší sílu. Nezastavil se tu jen byznys, zastavil se i běžný život.
Tady se zastavil čas na 50 let. Z bývalého ráje filmových hvězd zůstalo jen město duchů pod dohledem vojáků.
Zlom přišel v létě 1974. Po napjatém období, kdy řecká junta podporovala převrat směřující k připojení ostrova k Řecku, zahájilo 20. července Turecko vojenskou operaci na severu Kypru. Oblast Famagusty se rychle dostala do nebezpečí a obyvatelé Varoši začali prchat. Vzali si jen to, co unesli. Mnozí žili v přesvědčení, že se vrátí za pár dnů nebo týdnů, až se situace uklidní.
Jenže návrat nepřišel. Turisté byli odvezeni pryč, hotely zůstaly prázdné uprostřed sezony a turecká armáda oblast obsadila. Varoša byla uzavřena, obehnána ostnatým drátem a po dlouhých 46 let zůstala nepřístupná. Když se dnes člověk dívá na fotografie z té doby a pak na současný stav, rozdíl působí skoro neuvěřitelně. Jako by někdo během jediného dne vypnul celé město a pak ho nechal napospas slunci, větru a času.
A právě příroda tu mezitím udělala svou tichou práci. Domy chátraly bez oprav, střechy se propadaly, omítky opadávaly a z prasklin začaly vyrůstat stromy. V bývalých výlohách zůstaly figuríny v módě, která dávno zmizela z ulic, a v autosalonech stála auta, na která nikdo nesáhl od roku 1974. Podle dřívějších reportáží si okolní pobřeží začaly znovu přivlastňovat i vzácné mořské želvy. Varoša se tak změnila v mrazivou připomínku toho, jak rychle si příroda bere zpět to, co jí člověk na čas zabral.
Podobnou sílu mají i jiná místa, kde se turistický sen potkává s realitou. Někde jde o přetížení destinací, jinde o přísnější pravidla pro návštěvníky, jak ukazuje třeba přehled o pokutách v Chorvatsku nebo nových nákladech spojených s cestováním, například u zvýšeného turistického poplatku v Barceloně. Varoša ale není příběhem drahé dovolené ani přeplněných pláží. Tady člověk naráží na mnohem těžší otázku, totiž co se stane, když se z cizí tragédie stane turistická atrakce.
Právě to se začalo řešit v roce 2020, kdy byla část Varoši zpřístupněna veřejnosti. Návštěvníci se dnes mohou po vyznačených cestách dostat blízko ruin, projet se na kole nebo si připlatit za komentovanou prohlídku. Vstup je zdarma a na pláži si lze koupit kávu s výhledem na opuštěné hotelové bloky. Na první pohled to může znít až absurdně. Písek, čisté moře a letní pohoda. Jen pár metrů od místa, kde se před půl stoletím zastavil čas.
Otevření ovšem vyvolalo ostrou reakci. Rada bezpečnosti OSN tento krok odsoudila a kriticky se ozval i Evropský parlament. Pro mnoho kyperských Řeků nejde o zajímavý výlet, ale o území, kde jejich rodiny přišly o domovy, majetek i kus vlastní historie. Dodnes trvají na tom, že čtvrť by měla být vrácena původním obyvatelům, ne proměněna v atrakci pro cestovatele se smartphonem v ruce.
Bývalo to letovisko filmových hvězd. Po 50 letech je z něj opuštěné město duchů, kam stále střeží vojáci.
A to je podle mě bod, který by si měl uvědomit každý, kdo se tam chystá. Varoša není instagramová kulisa ani levná senzace. Je to otevřená rána, která se jen naučila mlčet. Podobně jako když člověk přijede do krásné destinace a až na místě pochopí, že za pohlednicovým obrazem se skrývá mnohem složitější příběh. Stačí se podívat, jak rozdílné zážitky mohou nabídnout třeba jižní Peloponés, Grado v Itálii, Apulie nebo třeba Marsa Matrouh v Egyptě. Někde převládá odpočinek, jinde příroda. Tady vítězí historie, která je pořád bolestivě živá.
Samotná návštěva je logisticky poměrně snadná. Z Prahy se létá přímo na Kypr, nejčastěji do Larnaky nebo Pafosu. Zpáteční letenky se dají pořídit zhruba od 1 500 korun, levněji někdy vychází i odlety z Vídně, Krakova nebo Katovic. Pokud člověk přiletí na jižní část ostrova, může se na sever dostat přes hraniční přechody i s občanským průkazem. Cesta autem nebo autobusem zabere přibližně hodinu a půl. Nejlepší období pro návštěvu bývá jaro a podzim, tedy duben, květen, září a říjen. V létě se teploty běžně šplhají nad 35 stupňů, což pro delší procházku mezi rozpálenými ruinami není zrovna legrace.
Kdo plánuje cestu po Středomoří, může si trasu spojit i s další inspirací. Někdo dává přednost klidným místům, jako je Vranské jezero v Chorvatsku, jiný hledá koupání na odlehlejších místech typu Cala Mazzo di Sciacca na Sicílii, modré pláže v Egyptě nebo termální odpočinek, jaký nabízí Podhájská. A pak jsou tu i praktičtější témata, třeba co dělat, když se cesta nečekaně zkomplikuje, jako v případě článku o turistech uvázlých na Kanárech, nebo kam vyrazit mimo hlavní sezonu, což dobře shrnuje tip na velikonoční dovolenou.
Varoša ale zůstává výjimečná. Není to místo, kam se jezdí jen za sluncem. Člověk sem přijíždí i proto, aby na vlastní oči viděl, jak vypadá město, které kdysi zářilo a pak ze dne na den ztichlo. A možná právě proto působí silněji než mnohé slavnější památky. Ne proto, že je krásnější. Ale proto, že je pravdivější.
Zdroje:
