Článek
Na první pohled to nevypadá nijak dramaticky. Rohlík se salámem k snídani, ochucený jogurt, rychlá omáčka ze sklenice, něco slaného na zub nebo polévka z pytlíku, když není čas. Jenže největší problém ve stravování často neleží v jednorázových prohřešcích, ale v tom, co se na talíři opakuje den co den. A právě v těchto nenápadných potravinách bývá schovaný nadbytek soli, volných cukrů, nasycených tuků a někdy i průmyslově vyráběných trans tuků.
Když se takové složení v jídelníčku hromadí dlouhodobě, tělo to dřív nebo později pocítí. Zvyšuje se riziko vysokého krevního tlaku, onemocnění srdce a cév, obezity, diabetu 2. typu a v některých případech i nádorových onemocnění. Není ale fér házet všechno do jednoho pytle. Některá rizika jsou dobře doložená, jiná vycházejí hlavně ze souvislostí pozorovaných ve studiích a v běžných článcích pak bývají zbytečně zjednodušená.
Velmi podceňovaným tématem je sůl. Když se řekne nezdravé jídlo, většina lidí si vybaví sladkosti. Ve skutečnosti ale bývá problém často jinde. Příliš vysoký příjem soli je v českém jídelníčku běžný, a to ne kvůli tomu, co si člověk sám dosolí. Velká část soli přichází z pečiva, sýrů, uzenin, hotových omáček, instantních jídel, chipsů, fast foodu nebo obyčejných pomazánek. Dopad je přitom dobře známý. Nadbytek soli zvyšuje krevní tlak a tím i riziko infarktu nebo mrtvice. Nestačí tedy jen méně solit. Důležité je sledovat celkový součet za celý den.
V praxi pomáhá vyměnit průmyslově zpracované varianty za jednodušší jídla. Místo salámu se nabízí pečené maso, vejce, tvarohová nebo luštěninová pomazánka. Hotovou polévku může nahradit domácí vývar nebo rychlá zeleninová verze. A kupované omáčky často bez potíží zastoupí bílý jogurt, citron, bylinky a trochu olivového oleje.
Podobně nenápadně funguje i cukr. Mnoho lidí si ho spojuje hlavně s limonádami nebo zákusky, jenže velké množství volných cukrů se skrývá i tam, kde by ho čekal málokdo. Třeba v ochucených jogurtech, cereáliích, müsli tyčinkách, ochucených mlécích, energy drincích, ledových čajích, kupovaných smoothie nebo některých snídaňových kaších. Problém není v jedné sladkosti občas. Potíž začíná ve chvíli, kdy se sladké pití nebo přeslazené snídaně stanou každodenním zvykem.
Právě to usnadňuje přejídání, zvyšuje celkový příjem energie a přispívá nejen k nárůstu hmotnosti, ale i k vyššímu metabolickému riziku a zubnímu kazu. Cukr sám o sobě není jed. Rozhoduje množství, pravidelnost a celkový styl stravování. Největší službu tak často udělají ty nejobyčejnější věci. Voda místo sladkého pití, neslazený čaj, bílý jogurt, obyčejné vločky a neochucené mléčné výrobky. Když už má člověk chuť na něco sladkého, bývá rozumnější dát si normální porci a nepopíjet cukr celý den v nenápadné podobě.
Velkou pozornost si zaslouží také uzeniny a zpracované maso. Šunka, párek, klobása, slanina nebo salám jsou pro řadu domácností naprostá klasika. Jenže právě tato skupina potravin patří k těm, u nichž existuje prokázaná souvislost s vyšším rizikem kolorektálního karcinomu. To neznamená, že jedna klobása automaticky způsobí rakovinu. Znamená to něco jiného a podstatnějšího. Při pravidelné konzumaci je vyšší riziko dostatečně podložené. A to je rozdíl, který se v běžných debatách často ztrácí.
Slovo karcinogenní navíc neříká, jak velké to riziko je. Označuje hlavně to, že existují dostatečné důkazy o jeho přítomnosti. Tady tedy není důvod k panice, ale k rozumnému omezení. Čím častěji se zpracované maso objevuje na talíři, tím horší je celkový obrázek. Lepší variantou mohou být vejce, ryby, kvalitní nezpracované maso, luštěniny nebo domácí pomazánky. Rozdíl mezi rohlíkem se salámem a pečivem s hummusem, cottage nebo pečeným kuřecím masem je větší, než se může zdát.
Své místo v tom všem mají i nasycené tuky a smažená jídla. Problém se týká hlavně tučných uzenin, fast foodu, smažených pokrmů, máslových sušenek, polev, některých cukrářských výrobků, palmového tuku, kokosového tuku ve velkém množství a také příliš tučných mléčných výrobků. Ne každý tučný výrobek je ale automaticky špatně. Záleží na typu tuku i celkovém složení. Ořechy, avokádo nebo olivový olej opravdu nejsou totéž co smažené rychlé občerstvení.
Samostatnou kapitolou jsou trans tuky. Dnes se o nich mluví méně než dřív, ale to neznamená, že zmizely. Objevují se hlavně v některých smažených a pečených výrobcích, levnějších cukrářských produktech, náplních, polevách nebo starších typech ztužených tuků. Dobrou zprávou je, že regulace v mnoha zemích situaci zlepšila. Přesto stále platí jednoduché pravidlo. Čím kratší a srozumitelnější složení, tím menší šance, že si domů nesete nutričně problematický výrobek.
Nejvíc zmatku pak panuje kolem ultra zpracovaných potravin. Často se o nich mluví jako o jednom velkém strašáku, jenže realita je složitější. Některé analýzy ukazují, že jejich vyšší příjem souvisí s obezitou, diabetem 2. typu, srdečními chorobami nebo předčasným úmrtím. Zároveň ale není poctivé tvrdit, že každé zpracované jídlo je automaticky nebezpečné. Konzervované luštěniny, mražená zelenina nebo kvalitní bílý jogurt přece nejsou totéž co instantní nudle, sladká limonáda a trvanlivé pečivo plné soli, tuku a cukru. Právě proto dává největší smysl dívat se na složení a na to, jak velkou část běžného jídelníčku podobné výrobky tvoří.
Zdroje:
