Článek
S Markem jsme se znali od učňáku. Nebyli jsme ti kamarádi, co si volají každý den, ale kdykoli bylo potřeba, ozvali jsme se. Když koupil starší dům za městem a začal ho předělávat, zavolal mi, jestli bych občas nepřijel pomoct. Dělám rukama celý život, takže pro mě bylo přirozené říct ano.
Brali jsme to jako chlapskou výpomoc
Z občasné pomoci se rychle stala skoro každá sobota. Vozil jsem sádrokarton, míchal lepidlo, montoval kuchyň, pokládal podlahu. Marek pokaždé říkal, že by to beze mě nezvládl. Jeho žena Lenka mi dělala kafe, občas oběd a tvářila se mile. Měl jsem pocit, že je všechno v pořádku.
Doma z toho moje žena nadšená nebyla. Ne kvůli Markovi, ale kvůli tomu, že jsem byl pořád pryč. Říkala mi, že jsem hodný až moc a že si lidé na takovou ochotu rychle zvyknou. Bránil jsem ho. Tvrdil jsem, že kdybych jednou něco potřeboval já, Marek přijede taky.
Čím víc práce ubývalo, tím víc se měnilo chování
Ke konci rekonstrukce už bylo vidět, že jsou nervózní hlavně z peněz. Marek začal počítat každou drobnost, nadávat na řemeslníky a litovat každé objednávky. Pořád jsem tam ale jezdil. Dokonce jsem si kvůli tomu přesunul jeden den dovolené, abych mu pomohl dodělat dětský pokoj před nastěhováním.
Pak jsem jednou přišel do kuchyně zrovna ve chvíli, kdy Lenka nevěděla, že jsem za dveřmi. Říkala Markovi, že je dobře, že mě mají, protože takhle levnou pracovní sílu by dnes nesehnali. Zůstala stát v tichu, když mě uviděla. Marek se tomu snažil dát lehčí tón, ale mně bylo v tu chvíli všechno jasné.
Domů jsem odjížděl úplně jiný
Neudělal jsem scénu. Vzal jsem si bundu, řekl, že musím jet, a odjel. Marek mi pak večer volal, že to Lenka nemyslela zle a že jsem to vzal zbytečně osobně. Jenže právě to mě dorazilo. Nešlo jen o její poznámku. Šlo o to, že to tak očividně vnímali oba a ještě se divili, že mě to urazilo.
Od té doby jsme se viděli jen jednou. Popřál jsem jim, ať se jim v novém domě dobře žije, ale tím to pro mě skončilo. Nejvíc mě na celé věci mrzí, že jsem si dlouho namlouval, že dělám něco mezi přáteli. Ve skutečnosti jsem jen zdarma nahrazoval řemeslníka. A to je rozdíl, který člověk pozná až ve chvíli, kdy ho to opravdu zabolí.
