Článek
Úterní program v Poslanecké sněmovně se výrazně odlišoval od toho, na co jsou její prostory běžně zvyklé. Místo tmavých obleků a strohého protokolu přitahovaly pozornost vyšívané rukávce, bohatě zdobené sukně, klobouky a lidové kroje z různých částí České republiky i dalších zemí Visegrádské čtyřky. Třetí ročník Dne lidových krojů tak znovu ukázal, že i v nejvyšších patrech veřejného života může vzniknout událost, která nepůsobí odtažitě, ale naopak velmi srdečně a přirozeně, uvádí portál TrendySvět.cz.
Už od prvních okamžiků bylo zřejmé, že nejde jen o slavnostní akci s pevně daným scénářem. V prostorách Sněmovny bylo rušno, lidé se zastavovali v hovorech, zdravili se, společně se fotili a bylo vidět, že si celé setkání opravdu užívají. Atmosféra byla neformální, živá a uvolněná, což v takovém prostředí nepůsobí úplně obvykle. Právě tenhle kontrast dělal z akce něco výraznějšího než jen společenskou událost zapsanou v kalendáři.
Viditelnou postavou dne byl také předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, který dorazil rovněž v lidovém kroji. I tím dal najevo, že tradice nemusí být jen kulisou pro slavnostní příležitost, ale že stále představují součást kulturní identity a vztahu ke kořenům. V prostředí vysoké politiky tak dostal prostor motiv, který je mnohem osobnější. Připomněl rodinné zázemí, regionální příslušnost i zvyky, které se v řadě rodin předávají z generace na generaci, jak se více dozvíte na webu TrendySvět.cz.
Tomio Okamura oblékl moravský kroj a lidé zůstali v šoku. Netradiční volba oblečení vyvolala silné reakce.
Samotný program začal vernisáží výstavy krojů zemí Visegrádské čtyřky ve Dvoraně. Poté následoval slavnostní průvod, který vedl přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulici až do Sálu státních aktů. Právě tam pak pokračovala kulturní část celého dne. Na jednom místě se tak propojily tradice z několika zemí a návštěvníci mohli sledovat vystoupení souborů z Maďarska, Polska, Slovenska i České republiky.
Maďarskou část programu obstaral soubor Nyitnikék společně s hudební skupinou Huzavonó. Z Polska se představily děti z Polské školy v Praze, slovenské zvyky a folklor připomněl spolek Limbora a závěr programu patřil Vojenskému uměleckému souboru Ondráš. Každé z vystoupení přineslo jinou energii, ale dohromady vytvořila velmi kompaktní a působivý celek, který nepůsobil jako muzeální ukázka minulosti, ale jako něco, co má stále sílu oslovit i dnešního člověka, píše TrendySvět.cz.
-2048×1152
Právě chvíle v sále patřily podle dojmu z místa k nejsilnějším momentům celého dne. Jakmile se rozezněla lidová hudba a do pohybu se daly široké sukně, prostor dostal úplně jiný rytmus. Slavnostní ráz se tu přirozeně spojil s něčím bezprostředním a lidským. Tradice tu nepůsobily jako uzavřená kapitola, ale jako živá součást kultury, která má stále schopnost lidi spojovat.
Lidový kroj přitom v českých zemích nikdy neznamenal jen ozdobný oděv. Nesl v sobě i konkrétní sdělení. Podle jeho podoby bylo možné poznat, z jakého kraje člověk pochází, jestli je svobodný, nebo ženatý, a často i při jaké příležitosti daný oděv obléká. Právě tahle symbolika dává krojům hloubku, kterou si člověk možná na první pohled ani neuvědomí.
Z průběhu celé akce bylo navíc patrné, že letošní ročník měl mimořádně vlídnou a srdečnou náladu. V neformálních rozhovorech se přirozeně potkávali politici, organizátoři i členové folklorních souborů. Nechyběl smích, upřímný zájem o jednotlivé kroje ani obdiv k detailům, které by v běžném provozu této budovy snadno zanikly. A právě v tom spočívala největší síla celé události. Na několik hodin se podařilo propojit reprezentativní státní prostor s něčím osobním, blízkým a hluboce zakořeněným. Den lidových krojů tak nepřipomněl jen krásu tradičních oděvů, ale i to, že tradice mají své pevné místo i tam, kde se rozhoduje o současnosti.
Zdroje: TrendySvět.cz
