Článek
U Slap stojí dům, ve kterém našla Ornella Koktová po covidu vlastní útočiště. Místo, kde se dá dýchat, slyšet vítr v korunách stromů a na chvíli zapomenout na ruch Prahy. Tehdy dávalo všechno smysl. Práce i schůzky se odehrávaly z domova a život u lesa byl příjemná protiváha nejisté době. Jenže svět se vrátil do pohybu a s ním i ona.
Dnes tráví velkou část dní na cestách. Natáčení, jednání, přesuny mezi místy, kde se očekává její přítomnost. A zatímco ze Slap do Prahy to na mapě nevypadá daleko, ranní provoz dokáže cestu proměnit v únavnou zkoušku trpělivosti. Vyrazit brzy ráno a přijet do města až za několik hodin se pro ni stalo běžnou realitou. Přesto má k domu v přírodě vztah. Líbí se jí tam a váží si toho klidu. Jenže zároveň cítí, že pokud chce dobře fungovat v práci i doma, možná už nastal čas přiblížit se zpět k metropoli.
Jenže domov není jen o ní. Její děti si na život u Slap zvykly a změnu nevidí jako dobrodružství, ale jako něco, co by narušilo jejich jistoty. Nejstarší Quentin má ve škole svou partu, své tempo a pořádek, ve kterém se cítí bezpečně. A na to je třeba brát ohled.
Ornella proto hledá rovnováhu mezi vlastním vyčerpáním a jejich potřebou stability. Mluví o tom otevřeně, s předstihem a s respektem k tomu, co pro její děti představuje domov. Chápe, že stěhování není jen přesun věcí z jednoho místa na druhé. Je to zásah do rytmu celé rodiny.
A tak se v ní mísí dvě touhy. Jedna, která ji táhne blíž k místu, kde pracuje. Druhá, která ji drží tam, kde její děti vyrostly a kde se cítí bezpečně. V tomhle tichém přemýšlení je kus rodičovské nejistoty, ale i odhodlání najít řešení, které dá jejich rodině prostor dýchat.
Zdroje:
