Článek
Nikdy jsem si nemyslel, že mě manželství bude stát tolik nervů kvůli penězům. Myslel jsem, že budeme tým, že budeme šetřit a plánovat. Jenže moje žena utrácí, jako by zítra měl svět skončit.
Nové oblečení, kosmetika, zbytečnosti do bytu. Objednávky přicházejí denně. Kurýři už znají naše jméno líp než pošťák. A když se jí zeptám, kde na to chce vzít, odpoví mi: „To neřeš, nějak se to zaplatí.“
Jenže ten „nějak“ znamená půjčky a kreditky. A já už mám pocit, že nežiju ve vztahu, ale v dluhové pasti. Přijde mi, že jí víc zajímá to, co si koupí, než to, jestli naše rodina finančně přežije.
Ticho místo podpory
Když o tom mluvím, nechce slyšet nic. Říká, že přeháním, že život je na to, aby se užíval. Já ale vím, že každá její radost znamená další splátku, další tlak na mě, další stres.
Manžel nebo bankomat?
Někdy si připadám spíš jako její bankomat než jako partner. Když jí řeknu, že už nemáme, vytáhne kreditku. A když ji upozorním, že se zadlužujeme, otočí to proti mně: „Tak víc vydělávej.“
Moje pointa
Nevím, jak dlouho tohle vydržím. Miluju ji, ale nemůžu žít v režimu, kdy se každý měsíc bojím, že nezaplatíme účty. Peníze sice nejsou všechno, ale bez nich se rodina neudrží. A jestli tohle nezmění, bojím se, že náš vztah skončí.
