Článek
„Nikdy vám nic není dost dobré“
Častá odpověď, kterou jsem slyšela, byla, že ženy jsou věčně nespokojené. Muži prý cítí, že ať udělají cokoli – vydělávají peníze, starají se o domácnost, nebo se snaží být pozorní – vždycky je to málo. Z jejich pohledu ženy pořád jen kritizují, místo aby ocenily snahu.
„Používáte city jako zbraň“
Další šokující zjištění bylo, že muži nás často vnímají jako mistryně manipulace. Tvrdí, že víme přesně, kdy spustit slzy, kdy zvýšit hlas nebo kdy hrát oběť – a že to děláme proto, abychom je dostaly pod tlak. Podle některých je to prý „nejmocnější ženská zbraň“, která funguje líp než jakýkoli argument.
„Chcete prince na bílém koni, ale samy jste daleko od princezen“
Tady jsem skoro nevěřila vlastním uším. Muži často říkali, že ženy mají nereálné požadavky na partnera: má být finančně zajištěný, romantický, věrný, silný, ale zároveň citlivý… Jenže podle nich samy ženy nejsou ochotné nabídnout totéž. „Vy chcete dokonalost, ale samy jste plné rozporů,“ slyšela jsem opakovaně.
„Dnes se vás bojíme“
A pak přišlo něco, co mě zaskočilo nejvíc. Hodně mužů přiznalo, že se nás žen bojí. Bojí se říct vlastní názor, aby nebyli označeni za necitlivé, sexistické nebo dokonce toxické. Někteří popsali, že raději mlčí, protože dnešní společnost jim bere odvahu být sami sebou.
Šokující realita?
Tohle všechno mě přimělo zamyslet se, jestli skutečně žijeme v tak hlubokém nepochopení. My ženy si často stěžujeme, že muži nerozumí nám. Ale možná jsme i my samy přehlížely, že muži cítí frustraci, tlak a nedostatek uznání.
Otázka na závěr: kdo je tady ten problém?
Možná je čas položit si nepříjemnou otázku: jsme to my ženy, kdo nastavuje laťku příliš vysoko a dělá z mužů viníky všeho? Nebo muži jen hledají výmluvy, aby nemuseli nést odpovědnost za vztahy a vlastní chování?
Ať už je pravda kdekoliv, jedno je jisté: to, co si muži o nás ženách opravdu myslí, není ani zdaleka tak růžové, jak jsme si myslely.
