Článek
Já totiž patřím ke generaci, pro kterou listopad především znamenal výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Ve škole se konalo shromáždění v tělocvičně, což jsme uvítali, nemuseli jsme se učit. Zpívala se česká a sovětská hymna, pak následovalo pásmo sovětské poezie - vždy jsem něco recitovala, nato zpíval sbor - tam jsem se také účastnila. Soudruh ředitel měl projev o tom, co pro nás tato revoluční událost znamenala, jak byla významná a jak budou sovětského příkladu brzy následovat ostatní. No - nějak nenásledovali. A my, jak jsme rozum brali, jsme byli stále nedůvěřivější. A když jsme začali poslouchat Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, začali jsme být velmi skeptičtí. Ráj na zemi po sovětském vzoru nás naštěstí nečekal.
Ale dožili jsme se něčeho jiného. Jako žákyně a pak studentka jsem 17. listopad nevnímala jako nějak příliš významné datum. Ano - pojilo se s německou okupací a bojem studentů proti ní, ale to bylo tak nějak hodně dávno.
Jenže pak přišel 17. listopad 1989 - a vše se změnilo. Zpočátku obavy až strach, nedůvěra, pak pomalu narůstající radost, okouzlení, nadšení…
Opravdu jsme se toho dožili.
Takže listopad je dnes především o tom - začal nám nový a lepší život, našim dětem se otevřela budoucnost.
