Článek
Na papíře vyhrává Fiala, v peněžence byl ten příběh mnohem méně slavný. Kdo čeká jednoduché skóre Fiala versus Babiš, dostane ho hned. Jen musí přijmout jednu podmínku: srovnání platí pro přesně vybraný ukazatel a bez inflace ukazuje jen půlku reality.
Rekord v korunách platí, ale jen v úzkém řezu
Tvrdý verdikt zní jasně. Podle ČSSZ vyrostl průměrný sólo starobní důchod za Fialy z 15 425 korun na 21 094 korun, tedy o 5 669 korun. Za Babiše stoupl z 11 850 korun na 15 425 korun, tedy o 3 575 korun.
Titulkové „nejvíc“ proto sedí, ale jen pro sólo starobní důchod, tedy samostatně vyplácený starobní důchod, a jen jako nominální růst, tedy vyšší částku v korunách bez ohledu na zdražování.
Metodika ten výrok drží pohromadě. Když jsem vedle sebe položil prosince 2017, 2021 a 2025, vyšel jediný konzistentní řez, protože přehledy vlád na webu Úřadu vlády sedí k výměnám kabinetů a ČSSZ v téhle sadě zveřejňuje stavy ke konci čtvrtletí. Jakmile člověk začne míchat jiné měsíce nebo jiné ukazatele, přestane srovnávat stejné věci.
Právě tady ale přichází brzda. ČSÚ uvádí za rok 2022 průměrných 15,1 procenta a za rok 2023 dalších 10,7 procenta, takže Fialův vyšší skok v korunách proběhl v mimořádně drahém období. Vyšší částka na důchodu sama o sobě ještě nedokazuje vyšší životní úroveň seniorů.
Jenže vyšší číslo na výměru ještě neříká, co seniorům po zdražování opravdu zůstalo.
Inflace proměnila papírové vítězství v mnohem složitější příběh
Stejný titulek je proto zároveň pravdivý i zavádějící. Pravdivý je tehdy, když sleduji výhradně průměrný sólo starobní důchod v tabulkách ČSSZ, zavádějící začne být ve chvíli, kdy si pod ním čtenář představí všechny penze nebo celkové důchodové výdaje státu. Tohle srovnání měří jen jednu přesně vymezenou věc.
V běžném životě seniora rozhoduje něco jiného. Reálná kupní síla, tedy kolik si za důchod člověk opravdu koupí po započtení inflace, se neřídí jen číslem na výplatě.
Za Fialovy vlády přišly podle MPSV tři mimořádné valorizace, tedy mimořádná zvýšení důchodů při rychlém růstu cen: v červnu 2022 asi o 1 017 korun, v září 2022 průměrně o 700 korun a v červnu 2023 zhruba o 760 korun. Vedle toho ale rychle rostly nájmy, potraviny i energie.
Paradox nejvíc křičí v červnu 2023. Vláda tehdy snížila mimořádnou valorizaci na zhruba 760 korun a Ústavní soud v lednu 2024 ten postup podržel. Nešlo tedy o zastavení růstu, ale o seškrtané přidání. Senior dostal víc peněz než předtím, jen méně, než by dostal podle původního vzorce.
Oba odskočili minulosti, spor je v tom, co vlastně měříme
A přesto právě tady slovo „zdaleka“ obstojí. Když jsem prošel delší prosincovou řadu ČSSZ od roku 2000, vyšly starším vládám nominální nárůsty 1 895, 1 936, 952 a 775 korun, zatímco Babiš přidal 3 575 korun a Fiala 5 669 korun. V čistě nominálním srovnání tedy oba opravdu odskočili minulosti.
A právě tady se láme celý spor: mluvíme ještě o dodaných penězích, nebo už o politických slibech?
Můj poctivý závěr z těch dat není pro nikoho pohodlný. Fialova éra může být nominálním vítězem a současně obdobím, kdy seniorům peníze kvůli inflaci mizely mezi prsty nejrychleji, jak ukazují údaje ČSÚ za roky 2022 a 2023. Kdo zdůrazní jen rekordní růst v korunách, říká pravdu jen napůl.
Budoucí slib není totéž co vyplacené peníze
Od už vyplacených peněz je proto nutné oddělit budoucí pravidla. Platné znění zákona o důchodovém pojištění stále počítá při řádné valorizaci s růstem cen a jednou třetinou růstu reálné mzdy, což stejně shrnuje i MPSV. A právě v tomhle mechanismu se pohybují základní výměra a procentní výměra, tedy dvě části, z nichž se důchod skládá.
Návrat k polovině růstu reálných mezd zatím nepatří do kolonky dáno. Programové prohlášení vlády o něm mluví jako o politickém závazku, ne jako o účinné změně zákona. Po oddělení papírového vítězství od reality zbývá jediná pointa: kdo z titulkového „nejvíc“ dělá důkaz, že se seniorům žilo nejlépe, prodává politický slogan místo penzijní pravdy.
