Článek
Samotný provoz systému poplatků už totiž desítky let považujeme za tak samozřejmý, že se o něj prostě hlouběji nezajímáme (snad vyjma krátkodobého mediálního vzrušení ve chvíli, kdy dojde k menšímu zvýšení této částky). Přitom jde o nemalé peníze – a i když o nich ČT příliš nemluví, z dostupných údajů se dá dopočítat, že nakládání s nimi není tak efektivní, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Kolik to všechno stojí
Při začátek jeden menší šokující detail (tedy alespoň my jsme to tak měli) – správa poplatků stojí přibližně sto milionů korun ročně. To je částka, která se sice na první pohled v miliardovém rozpočtu, jak se říká, ztratí, ale pořád jde o peníze, které by mohly směřovat jinam. A přitom by to tak být vůbec nemuselo.
Jak dnes funguje financování ČT a proč je tak těžkopádné
Česká televize pracuje s rozpočtem pohybujícím se okolo osmi až devíti miliard ročně – to jen takové malé číslo na úvod. Drtivou většinu tvoří koncesionářské poplatky – jde o 150 korun měsíčně za domácnost, tedy 1800 ročně. Podle zjištění naší redakce odvádí tyto poplatky zhruba okolo 3,5 až 5 milionů domácností (přesná čísla se nám zjistit nepodařilo), což dohromady generuje přes šest miliard korun ročně.
Zní to jednoduše – stačí přece jen vybrat došlé peníze a použít je, nebo ne? Jenže pravda je taková, že systém ve skutečnosti pracuje jako pořádně těžkopádný moloch: databáze milionů poplatníků, právní vymáhání, IT systémy, zaměstnanci… všechno tohle prostě něco stojí. A každoročně na něj padne zhruba 1 až 2 % rozpočtu, tedy kolem stovky milionů.
Mění se svět, měnit by se měl i systém
Zastánci libertariánského přístupu, a není jich málo, považují povinné poplatky za přežitek. Nikdo by prý neměl platit za něco, co nesleduje – a už vůbec ne povinně. V době, kdy existuje Netflix, YouTube a desítky dalších platforem, si lidé stejně vybírají obsah podle sebe. Tak co tedy s tím?
Jedním z praktických řešení je evropský model financování veřejnoprávních médií skrze procento z výběru DPH. Takto to funguje kupříkladu v Nizozemsku nebo Švédsku. Tento způsob je navíc elegantní v několika ohledech: odpadá povinnost platit přímo, mizí nerovnost mezi divákem a nedivákem a hlavně – administrativa je téměř nulová. Nikdo nemusí sledovat žádané pohledávky ani neustále aktualizovat databázi domácností. Ve výsledku by vše bylo levnější a peněz by České televizi paradoxně zbylo více.
Myslíte si, že povinné poplatky za veřejnoprávní média mají v dnešní době ještě své místo?
