Článek
Titulek slibuje pomoc, realita ale zatím nabízí hlavně spor o daňové pravidlo. Ve Sněmovně neleží vládní podpora, ale poslanecký pokus přepsat systém tak, aby část zaměstnanců nepřišla o slevu, kterou dnes nestihne využít.
Kabinet zatím řekl jasné ne
Nejde o schválenou pomoc vlády. Když jsem prošel historii sněmovního tisku 120 v Poslanecké sněmovně, vyšlo, že tisk 120/0 dorazil poslancům 4. března 2026 a vláda k němu 31. března rozeslala nesouhlasné stanovisko jako tisk 120/1. To ostře kontrastuje s dojmem, že kabinet už někomu odsouhlasil peníze navíc.
Původ návrhu ten rozdíl ještě zvýrazní. Nechystá ho vláda, ale poslanci za STAN, jak ukazuje text návrhu k tisku 120/0 a doplňuje Finance.cz. Na začátku května návrh zůstával v prvním čtení a počítal s účinností až od 1. ledna 2027.
Minimum samo o sobě nic negarantuje
Paradox přijde hned potom. Nízký příjem automaticky neznamená největší zisk. Podle přehledu minimální mzdy MPSVpro rok 2026 činí minimum 22 400 korun měsíčně, tedy 268 800 korun ročně, a při sazbě, kterou uvádí Finanční správa, vychází roční daň před slevou na 40 320 korun. Základní sleva 30 840 korun se tak u plného minima už dnes vyčerpá. Teprve teď má smysl ptát se, odkud by se případná vratka vůbec vzala.
Žádná nová dávka z toho nekouká. Sleva na poplatníka je základní částka, která snižuje vypočtenou daň. Daňové zvýhodnění umí fungovat jako sleva i jako bonus a daňový bonus nastane ve chvíli, kdy stát rozdíl skutečně vyplatí. Když jsem četl text návrhu k tisku 120/0, narazil jsem na jeho klíčovou větu: návrh „nezavádí nový institut“. Jen mění konstrukci dnešního pravidla.
Klíč leží v přesunu do § 35c
Jádro změny sedí mezi dvěma paragrafy. Dnešní sleva 30 840 korun ročně leží v § 35ba, jenže návrh ji podle textu návrhu k tisku 120/0 přesouvá do § 35c jako daňové zvýhodnění na poplatníka ve stejné výši. Tenhle přesun není kosmetika. Navržený § 35c výslovně připouští slevu, bonus nebo jejich kombinaci, takže peníze by nevznikaly z nové dávky, ale z části dnešní slevy, která některým zaměstnancům propadne.
V běžném životě by změna mířila hlavně na kratší nebo přerušená pracovní období, kdy člověk nevydělá tolik, aby celou slevu využil. Text návrhu k tisku 120/0 mluví o nízkopříjmových zaměstnancích a odvětvích s vysokým podílem částečných úvazků, zároveň ale nárok svazuje s úzkým režimem. Bonus by připustil jen u příjmů podle § 6 a jen tehdy, když se k nim váže odvedené sociální nebo zdravotní pojištění. Pak zbývá jediná otázka: komu by po všech omezeních opravdu něco zůstalo.
Největší omezení leží tam, kde ho lidé nečekají
Plný úvazek na minimu obvykle nic nového nepřinese. Když jsem si znovu přepočetl údaje z přehledu minimální mzdy MPSV pro rok 2026 a sazbu podle Finanční správy, vyšel stejný výsledek: roční příjem 268 800 korun, daň 40 320 korun, základní sleva 30 840 korun. U plného minima tedy sleva už dnes nepropadá. Hlavní zásah návrhu proto neleží tam, kde ho lidé čekají nejčastěji.
Skutečný okruh příjemců je užší. Příjem podle § 6 znamená zaměstnání, zatímco příjem podle § 7 označuje podnikání nebo jinou samostatnou činnost. Návrh podle textu návrhu k tisku 120/0 pustí bonus na poplatníka jen k zaměstnancům, ne k OSVČ. Autoři sami výslovně oddělují tenhle režim od bonusu na dítě, který mohou nadále uplatnit i lidé s příjmy podle § 7. Nízký příjem tedy sám o sobě nestačí.
A tím hranice nekončí. Výši případného bonusu by omezovalo skutečně zaplacené sociální a zdravotní pojištění, jak uvádí text návrhu k tisku 120/0. Když porovnám text návrhu s titulkovým slibem, vychází mi střízlivý verdikt: nejde o plošné peníze navíc pro chudší, ale o úzkou daňovou opravu pro část zaměstnanců. Největší překvapení tak neleží v tom, kolik stát přidá, ale v tom, kolika lidem nepřidá vůbec nic.
