Článek
Pohraničí, které zmizelo z map
Český les. Kraj, který nezná davy turistů, ale zná sílu ticha.
Pás pohraničních hor táhnoucí se podél západní hranice Česka se kdysi pyšnil životem… vesničkami s německými názvy, školami, kostely, hostinci. Až do poloviny 20. století to byl svět, kde se prolínaly kultury, jazyky i příběhy.
Pak ale přišla válka. Odsun původního obyvatelstva, zřízení pohraničního pásma a zákaz vstupu. Zmizely celé vesnice - Frančina Huť, Pleš, Železná Huť, Waldorf a desítky dalších. Domy se rozpadly, cesty zarostly trávou, kraj ztichl.
Zůstaly jen jména na starých mapách a kříže u cest. Lidé odešli, ale les zůstal a začal pomalu překrývat jizvy, které po sobě minulost zanechala.
Krajina, která se léčí sama
Na rozdíl od Šumavy, která po otevření hranic zažila turistický boom, zůstal Český les dlouho stranou zájmu. Možná právě proto je dnes tak výjimečný.
Lesy se zde spojily v neproniknutelný hvozd, zvířata se vrátila do přirozeného prostředí a příroda převzala vládu nad vším, co zůstalo po lidech.
Dnešní Chráněná krajinná oblast Český les je mozaikou luk, bukových lesů, starých rybníků a zaniklých cest, které se znovu probouzejí k životu.
Na svazích kolem Bělé nad Radbuzou se pasou jeleni sika Dybowského, v oboře Srdíčko se prohánějí mufloni a daňci. A na místě, kde kdysi stála pohraniční hlídka, se dnes procházejí turisté.
Krajina, která byla svědkem ztrát, se proměnila v prostor obnovy ekologické i lidské.
Návrat života: když historie dostane druhou šanci
Symbolickým srdcem tohoto znovuzrození se stala obec Železná u Smolova.
Na jejím okraji stál kdysi vojenský areál pohraniční stráže – betonová budova, obehnaná plotem, kdysi plná ruchu a disciplíny. Po letech chátrání získala nový smysl díky investici, odvaze a lásce k místu.
Rodina Karhanových, otec Jindřich a syn Ondřej, zde v roce 2020 zahájili přeměnu bývalé roty a zchátralé školy v moderní resort.
„Chtěli jsme vrátit život kraji, který o něj přišel,“ říká Jindřich Karhan, předseda dozorčí rady investiční skupiny KARHAN GROUP, stojící za projektem.
Po tříleté rekonstrukci vznikl Resort Český les - místo, které spojuje historii, architekturu a přírodu.
Z bývalých kasáren se stal Aparthotel Železná s designovými apartmány, wellness zónou a restaurací Hvozd, kde se podávají pokrmy z lokálních surovin.
Z bývalé prvorepublikové školy zase vznikly Boutique Apartments Železná, jejichž atmosféru dotvářejí jména inspirovaná básněmi Jaroslava Vrchlického: V mechu, Na křídlech, V oblacích.
Historie, která nezmizela
Architektka Barbora Mluvková ze studia Konceptual přistoupila k obnově s mimořádnou citlivostí.
Zachovala původní železobetonový skelet, který byl ekologicky přeměněn, a interiéry propojila s okolní přírodou.
Vzor dubového dřeva, motivy jehličí a struktura železné rudy v dlažbě připomínají, že i název „Železná“ má kořeny v krajině.
Místní často říkají, že hotel stojí „na místě, kde se potkává minulost s přítomností“.
Na dohled je park Smíření, znovu obnovená část někdejší zámecké zahrady, která dnes symbolizuje mír a přijetí minulosti.
Podle legendy tu kdysi stála kaple svaté Barbory, patronky horníků, kterou zničila armáda při výstavbě roty.
Dnes se v blízkosti tyčí nová kaple sv. Huberta připomínající vztah člověka a lesa. Vztah, který se v Českém lese znovu rodí.
Krajina, která dává smysl
Resort není jen místem odpočinku. Je i symbolem nové éry Českého lesa - důkazem, že i z opuštěného místa může vzniknout prostor, který inspiruje.
Propojuje udržitelnou architekturu s ekologickými technologiemi - solárními panely, tepelnými čerpadly a systémem rekuperace. Díky tomu získal resort mezinárodní certifikaci Green Key, potvrzující jeho environmentální odpovědnost.
Součástí projektu je i Nadační fond Český les, který podporuje obnovu krajiny, výsadbu stromů a rozvoj regionu.
Tento přístup dává celé myšlence hlubší smysl - nejde jen o hotel, ale o návrat života do místa, které bylo dlouho umlčeno.
Les, který šeptá
Dnes se do Českého lesa vracejí lidé, kteří nehledají ruch, ale klid.
Cestovatelé, kteří chtějí zažít opravdovou přírodu. Páry, které si zde říkají své „ano“. Umělci, kteří zde nacházejí inspiraci.
Když ráno vyjdete na terasu a vidíte mlhu stoupat nad loukami, pochopíte, proč místní mluví o „kraji tichého zapomnění“.
Není to ticho prázdnoty, ale ticho návratu.
Ticho, které dává prostor myšlenkám, dechu a rovnováze.
Z místa, které bývalo symbolem hranic, se stal prostor setkávání.
Z pohraniční roty místo pro klid a inspiraci.
A z kraje zapomenutého kraj, který znovu dýchá.
Český les dnes není jen geografickým pojmem.
Je připomínkou, že i krajina, která byla umlčena, může znovu promluvit, když jí nasloucháme s respektem.
