Článek
Původ této zkratky a jejího technického limitu je však mnohem prozaičtější, než se zdá – stál za ním skrytý servisní kanál mobilních sítí a německý inženýr, který počítal písmena na svém starém psacím stroji.
Když se na přelomu 80. a 90. let 20. století začal v Evropě vyvíjet jednotný digitální standard pro mobilní sítě GSM, inženýři se soustředili výhradně na přenos hlasu. Mobilní telefon byl v té době vnímán jako bezdrátový telefonní aparát a nikdo nepředpokládal, že by lidé chtěli na miniaturních klávesnicích složitě vyťukávat písmena.
Vývojáři však v architektuře sítě vytvořili speciální, sekundární přenosový kanál, který měl sloužit čistě pro interní technickou komunikaci. Síť skrze něj posílala na displej telefonu informace o síle signálu, názvu operátora nebo upozornění na novou hlasovou schránku.
Tento technický protokol dostal strohý název Short Message Service (Služba krátkých textových zpráv), ze kterého vznikla mezinárodní zkratka SMS.
Vzhledem k tomu, že se jednalo o vedlejší a nevyužívaný kanál s velmi omezenou datovou kapacitou, museli inženýři stanovit striktní limit pro délku jedné zprávy. Klíčovou roli v tomto procesu sehrál německý telekomunikační inženýr Friedhelm Hillebrand.
V roce 1985 seděl Hillebrand ve své pracovně v Bonnu a na svém mechanickém psacím stroji náhodně vyťukával různé běžné věty, otázky a poznámky, které lidé v každodenním životě posílají přátelům či obchodním partnerům. Následně spočítal počet písmen, mezer a interpunkčních znamének v těchto textech.
Zjistil, že naprostá většina běžných sdělení se spolehlivě vejde do rozsahu pod 150 znaků. Na základě tohoto empirického pokusu Hillebrand prosadil celosvětový standard, který délku jedné SMS striktně omezil na 160 sedmiznakových symbolů.
Úplně první komerční textová zpráva v historii byla odeslána 3. prosince 1992 ve Velké Británii. Britský inženýr Neil Papworth ji tehdy poslal ze svého osobního počítače na mobilní telefon Orbitel 901, který vlastnil ředitel společnosti Vodafone Richard Jarvis. Text zprávy zněl prostě: „Merry Christmas“ (Veselé Vánoce).
Operátoři zpočátku službu nabízeli zcela zdarma, protože ji považovali za okrajový produkt pro technické nadšence a nepředpokládali, že by o ni běžná veřejnost projevila zájem. Masový rozmach mobilních telefonů mezi dospívající mládež v druhé polovině 90. let však způsobil nečekanou lavinu.
Mladí lidé zjistili, že poslat krátký text je levnější a diskrétnější než běžný hovor, a poptávka explodovala do astronomických rozměrů.
V českém jazykovém prostředí se anglická zkratka SMS velmi rychle adaptovala na lokální gramatiku. Čeština projevila svou přirozenou schopnost tvořit odvozeniny a fonetickým přepisem hlásek /es-em-es/ vytvořila zbrusu nové slovo „esemeska“, které se dnes skloňuje jako běžné podstatné jméno ženského rodu.
Limit 160 znaků navíc zásadně ovlivnil moderní lingvistiku – lidi donutil v textu šetřit místem, což dalo vzniknout zkratkám, vynechávání diakritiky a nakonec i zrodu moderních emotikonů a emoji, které měly nahradit chybějící prostor pro vyjádření emocí.
Obyčejná esemeska tak dokazuje, že největší komunikační revoluce v dějinách lidstva nemusí začít jako promyšlený miliardový projekt pro zákazníky, ale jako obyčejný servisní kanál, který se lidé rozhodli využít po svém.
Použité zdroje:
- GSM Association (GSMA) – Oficiální technické dokumenty k historii standardizace sítí GSM, archiválie Friedhelma Hillebranda a vývoj Short Message Service
- The Science Museum (London) – Sbírky raných mobilních telefonů, historie první odeslané textové zprávy z roku 1992 a vývoj digitální komunikace
A pokud vás podobné malé záhady z běžného života baví, i zítra na vás čeká další zajímavost ze seriálu Víte, že…
