Článek
Existují dva druhy videí s humanoidními roboty. Ten první znáte z LinkedInu: robot dělá salto, tančí, podává kávu, publikum šílí. Ten druhý skoro nikdo nesdílí, protože je k uzoufání nudný. Robot na něm osm hodin přendává plechový díl z palety do přípravku. Pořád stejný díl. Pořád stejným pohybem. Občas se zastaví a čeká.
Jenže právě ta nudná videa jsou ta, na kterých se rozhoduje o budoucnosti oboru. Salto je gymnastika. Osm hodin u přípravku je práce. A pokud zvažujete, jestli se humanoidi jednou objeví i ve vaší hale, potřebujete umět ty dva žánry rozlišit. Dnes se o to pokusíme.
Nuda jako nejlepší metrika
V prvním článku jsem psal, že humanoidní robotika je zhruba tam, kde byl automobil v roce 1908. Pojďme si to rozložit na konkrétní čísla, protože rok 2026 je první, kdy se dá o reálných nasazeních mluvit v množném čísle.
Nejdál je americká Figure. Její roboti pracují v továrně BMW ve Spartanburgu a čísla, která se k tomu dají dohledat, jsou poctivě provozní: přes třicet tisíc vyrobených vozů, na kterých se robot podílel, přes devadesát tisíc zpracovaných plechových dílů, přes tisíc dvě stě hodin provozu. Firma letos v červnu oznámila, že vyrábí jednoho robota za hodinu, letos chce dodat přes tisíc kusů a příští rok přes deset tisíc.
Druhý poctivý příběh je Digit od Agility Robotics. Ten v logistických centrech GXO přemístil přes sto tisíc přepravek a běží tam v nájemním modelu: zákazník neplatí za robota, platí za odvedenou práci. U Toyoty v Kanadě jich pracuje sedm. To nezní jako titulek, ale všimněte si té podstatné věci: někdo za to opakovaně platí fakturu. Fakturovaná nuda je v tomhle oboru nejsilnější signál ze všech.
A pak je tu Čína, která hraje úplně jinou hru: objem. Unitree loni prodalo přes pět a půl tisíce robotů, AgiBot přes pět tisíc. Čínští výrobci dohromady představují zhruba devět desetin světových dodávek a základní model Unitree stojí šestnáct tisíc dolarů, nejnovější menší model dokonce pod šest tisíc. Velká část těch kusů ale nekončí na výrobních linkách, nýbrž ve výzkumu, ve školách a u vývojářů. Prodaný kus a pracující kus jsou dvě různé statistiky, a kdo je směšuje, klame sám sebe.
Co ta práce doopravdy obnáší
Když se podíváte, co ti roboti na těch fakturovaných nasazeních skutečně dělají, vyjde vám poměrně úzký profil: přenášení přepravek, zakládání dílů, obsluha strojů, jednoduchá manipulace. Práce, které mají tři společné znaky. Jsou opakovatelné, ale ne úplně stejné (jinak by je dávno dělal jednoúčelový automat). Odehrávají se v prostředí stavěném pro lidi. A dlouhodobě se na ně nedaří nabírat.
Stejně důležité je, co v tom výčtu není. Není tam jemná montáž. Není tam práce s kabely, těsněními a vším poddajným. Není tam nic, co vyžaduje cit v prstech, improvizaci nebo rychlé rozhodování v nepřehledné situaci. Robot dnes typicky pracuje pomaleji než člověk, potřebuje pečlivě připravené pracoviště a tým lidí, který ho učí a hlídá. Nasazení, která fungují, fungují proto, že si někdo dal práci vybrat správnou úlohu. O tom, jak se taková úloha vybírá, napíšu samostatný díl.
Slovník marketingu: na co si dát pozor
Teď ta druhá strana. Až uvidíte příští ohromující video, projděte si v duchu tenhle krátký seznam.
Teleoperace. Nezanedbatelná část předváděných kousků není autonomie, ale loutkoherectví: robota v reálném čase řídí člověk s ovladačem nebo v teleoperačním obleku. Na sběru trénovacích dat není nic špatného, celý obor na něm stojí. Špatné je, když se to divákovi zamlčí. Ostatně Tesla, mediálně nejhlasitější hráč oboru, podle vlastních slov Elona Muska nasazuje Optimy zatím hlavně kvůli sběru dat, ne kvůli produktivní práci. To je od něj poctivější formulace, než jakou volí leckterá marketingová oddělení.
Střih a rychlost. Sledujte, jestli je záběr nepřerušený a v reálném čase. Zrychlené video pozná každý, desetkrát opakovaný pokus sestříhaný do jednoho úspěšného nikoli.
Prostředí. Demo v showroomu s dokonalým osvětlením a předměty rozmístěnými na centimetr přesně vypovídá o reálném provozu asi jako reklama na auto o dojezdu v zimě.
A především: chybějící čísla. Seriózní nasazení má metriky. Hodiny provozu, počet cyklů, zmetkovitost, zásahy operátora. Kde čísla nejsou, je jen video.
Takže hype, nebo revoluce? Obojí, a to je normální
Snadno z toho můžete nabýt dojmu, že je celý obor jedno velké divadlo. To by byl stejný omyl jako věřit každému videu. Ta provozní čísla výše jsou skutečná a ještě před dvěma lety by byla nemyslitelná. Loni se celosvětově dodalo řádově osmnáct tisíc humanoidů, pětinásobek předloňska. Investoři do oboru nalili jen v prvním čtvrtletí letošního roku přes dvě miliardy dolarů. Technologie, která umí odpracovat sto tisíc přepravek, není bublina. Jen ještě neumí to, co slibují ta hezčí videa.
Pro člověka, který rozhoduje o výrobě, z toho plyne docela praktický závěr. Ignorovat humanoidy je dnes stejná chyba jako jim propadnout. Správná poloha je informovaná skepse: sledovat provozní čísla, ne virální videa, a začít si v hlavě skládat seznam pozic, kde by dávaly smysl, až technologie doroste. Protože ona doroste. Jen ne tempem tiskových zpráv.
Příště se podíváme na téma, které se v nadšených videích neobjevuje vůbec: co všechno humanoid ve vaší hale vidí, slyší a kam ta data posílá. Bude to první díl série Čí je váš robot? a slibuju, že bude míň pohodová než tenhle.
Na závěr otázka do diskuse:
Kdybyste zítra dostali humanoida na půlroční zkoušku zdarma, na jakou pozici ve svém provozu byste ho postavili? A existuje ta pozice vůbec?
