M.E.G.A. / Make Europe Great Again

Myšlenka, aby se Kanada stala prvním přidruženým členem Evropské unie, může být začátkem něčeho mnohem většího. Pokud by se evropský model spolupráce otevřel dalším demokratickým státům, mohlo by vzniknout potenciálně do roku 2030 společenství představující přibližně 60,1 procenta světového nominálního HDP. Jeho největší silou by však nebyla ekonomika, ale schopnost proměnit demokracii, lidská práva a právní stát ve skutečnou globální výhodu.

Návrh předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen, aby se Kanada stala prvním přidruženým členem Evropské unie, otevírá otázku, která ještě donedávna působila téměř nepředstavitelně: Musí být evropská integrace navždy omezena pouze geografickými hranicemi Evropy?

Kanada zatím přidruženým členem není a evropské smlouvy takový status ani neznají. Jde o nový politický návrh, o kterém by musely rozhodnout členské státy. Přesto nejde o myšlenku bez reálných základů. Kanada je od roku 2024 přidružena k části programu Horizon Europe, s EU uzavřela bezpečnostní a obranné partnerství a jako první neevropská země získala možnost účastnit se evropského obranného nástroje SAFE. Spolupráce se tak již přesunula od běžného obchodu k výzkumu, technologiím, bezpečnosti a společným strategickým zájmům.

Právě zde začíná koncept M.E.G.A. – Make Europe Great Again. Ne jako projekt evropské dominance, dobývání území nebo vytváření nového impéria - jako to například vidíme u vysněné představy amerického prezidenta. Jeho smyslem je udělat nejen z Evropy centrum mnohem širšího společenství zemí, které dobrovolně přijmou společná demokratická pravidla výměnou za mimořádně úzkou hospodářskou, technologickou a bezpečnostní spolupráci. Protože právě proto EU vznikla. A i když nese v názvu původní evropský titul, tak myšlenka a kontext dnešní doby je mnohem větší.

Podle současných evropských smluv může o plné členství v EU požádat pouze evropský stát. Globální demokracie, jako jsou Kanada, Austrálie nebo Japonsko, by proto bez změny smluv nemohly získat stejné postavení jako Francie, Česko nebo Německo.

M.E.G.A. tento problém řeší vytvořením druhého integračního okruhu.

První by nadále tvořilo 27 plnoprávných členských států EU se zastoupením v evropských institucích, hlasovacími právy a všemi povinnostmi vyplývajícími z evropského práva.

Druhý okruh by tvořili přidružení členové. Ti by nebyli automaticky součástí všech institucí EU, ale mohli by se zapojit do jednotného trhu, výzkumu, obranné výroby, energetiky, digitální infrastruktury, ochrany strategických surovin, kosmických programů nebo koordinované zahraniční politiky.

Evropské státy by mohly přidružené členství využít jako přípravnou fázi před plným vstupem. Pro neevropské země by představovalo dlouhodobý model nejhlubšího možného partnerství bez nutnosti úplného přenosu státní suverenity.

Výběr zemí není tvrzením, že všechny již dnes splňují stejné podmínky nebo že mají automatický nárok na přijetí. Mapa označuje státy, které mají díky svému politickému systému, hospodářské vyspělosti, bezpečnostní orientaci nebo dosavadním vztahům s Evropou předpoklady k tomu, aby se evropským standardům přiblížily.

Patří mezi ně současní evropští kandidáti a potenciální kandidáti, například Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Severní Makedonie, Srbsko, Moldavsko, Ukrajina, Gruzie a Kosovo. Dále evropské demokracie již dnes silně propojené s EU: Norsko, Island, Švýcarsko, Spojené království, Andorra, Lichtenštejnsko, Monako a San Marino.

Globální rozměr zastupují Kanada, Spojené státy, Austrálie, Nový Zéland, Japonsko, Jižní Korea a Tchaj-wan. V Latinské Americe by podobný potenciál mohly mít Chile, Kostarika, Panama a Uruguay. V Africe a oblasti Indického oceánu Botswana, Kapverdy a Mauricius. Samostatné podmínky by bylo nutné vytvořit také pro Arménii, Izrael nebo Grónsko.

Některé z těchto zemí mají před sebou zásadní reformy justice, veřejné správy, ochrany menšin nebo boje proti korupci. U jiných by bylo nutné řešit bezpečnostní, územní či mezinárodněprávní otázky. Zařazení na mapu proto není odměnou za současný stav. Je nabídkou směru. Zásadní je, že jsou na mapě vyznačené státy velmi blízko stavu, aby se úpravou malého počtu svých zákonů stali legálními adepty na členství v tomto společenství evropských hodnot.

Inspirací by byla takzvaná kodaňská kritéria, která EU používá při přijímání nových členů. Vyžadují stabilní demokratické instituce, právní stát, ochranu lidských práv a menšin, fungující tržní ekonomiku a schopnost plnit společné závazky.

Pro přidružené členství by bylo možné vytvořit obdobný, ale přesně měřitelný systém podmínek:

Kontrola by nemohla skončit okamžikem přijetí. Muselo by existovat pravidelné hodnocení, možnost omezit jednotlivé výhody a v krajním případě přidružené členství pozastavit. Bez skutečné vymahatelnosti by se z celého projektu stal pouze politický slogan.

Pokud sečteme 27 současných členů EU a 34 států a území zobrazených jako možní přidružení členové, dosahuje jejich nominální HDP za rok 2025 přibližně 71,07 bilionu dolarů. Celosvětový výkon podle stejné datové základny činil přibližně 118,18 bilionu dolarů.

M.E.G.A. by tedy představovala asi 60,1 procenta světového nominálního HDP.

Takové spojení by nebylo pouze další mezinárodní organizací vydávající společná prohlášení. Disponovalo by největším integrovaným spotřebitelským trhem, rozhodující částí světového výzkumu, kapitálu, technologických firem, obranného průmyslu a vyspělých výrobních kapacit.

Pravidla přijatá takto velkým blokem by postupně ovlivňovala i země stojící mimo něj. Firmy z celého světa by se musely přizpůsobovat jeho požadavkům, pokud by chtěly získat přístup na jeho trh. Demokratické standardy by tak nebyly pouze morálním doporučením. Staly by se ekonomickou a technologickou výhodou.

Žádné mezinárodní společenství nedokáže násilí nebo korupci odstranit jedinou smlouvou. M.E.G.A. by však mohla vytvořit dosud nejsilnější globální trend k jejich postupnému vytlačování.

Přístup na trh představující většinu světové ekonomiky by byl podmíněn dodržováním společných pravidel. Státy by získávaly investice, technologie, bezpečnostní spolupráci a přístup k výzkumným programům výměnou za konkrétní reformy. Porušování pravidel by naopak znamenalo omezení výhod, zmrazení spolupráce nebo ztrátu přidruženého statusu.

Společné registry skutečných vlastníků firem, kontrola veřejných zakázek, koordinované sankce, sledování praní peněz a zabavování majetku pocházejícího z korupce by výrazně zmenšily prostor, ve kterém mohou autoritářské režimy, oligarchové a organizovaný zločin ukrývat svůj kapitál.

Bezpečnostní spolupráce by současně zvýšila cenu vojenské agrese, ekonomického vydírání a útoků na demokratické instituce. Menší demokratické státy by již nestály samostatně proti mnohem silnějším autoritářským mocnostem.

Nešlo by o vytvoření nepřítele ani o nové rozdělení světa. Dveře by zůstaly otevřené každému státu, který by byl ochoten provést demokratické reformy a přistoupit na společná pravidla. Síla tohoto bloku by proto nespočívala pouze v tom, koho dokáže odstrašit, ale především v tom, koho dokáže motivovat ke změně.

Není realistické očekávat, že všech 34 potenciálních partnerů dokončí potřebné reformy během několika let. Do roku 2030 by však mohl vzniknout právní rámec přidruženého členství, první skupina přihlášek na mapě zvýrazněných zakládajících partnerů a konkrétní přístupové plány pro další země napříč světem, které by projevily zájem o integraci.

Kanada by se mohla stát prvním precedentem. Následovat by mohly státy, které jsou s EU již dnes hluboce propojené prostřednictvím obchodu, výzkumu, bezpečnosti nebo společného trhu. Ostatní by postupovaly podle toho, jak rychle by dokázaly splnit stanovená kritéria.

Velikost Evropy by se v tomto pojetí neměřila rozlohou, počtem obyvatel ani schopností ovládat jiné země. Měřila by se důvěrou v její instituce a ochotou dalších demokratických států dobrovolně přijímat její pravidla.

M.E.G.A. 2030 je představou Evropy, která není velká tím, že ostatním vládne, ale tím, že nabízí nejpřitažlivější, nejbezpečnější a nejdůvěryhodnější prostor pro život a spolupráci. Tohle tvrzení je totiž dlouhodobě opřené o fakty.

Datová poznámka: Podíl 60,1 procenta je vlastní propočet z nominálního HDP za rok 2025 v běžných amerických dolarech podle databáze IMF World Economic Outlook z dubna 2026. Grónsko a Monako jsou zahrnuty do politického konceptu, ale kvůli chybějícím samostatným řadám IMF nejsou zahrnuty do ekonomického součtu; na zaokrouhlený podíl to nemá podstatný vliv. Vytvořeno s asistencí AI.